Wichiten Story-kapitola desátá

15. března 2012 v 22:45 |  Wichiten Story
Watari(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Rodger(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Mello Mihael Kehl(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Matt Mail Jeevas(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Near Nate River(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
L Lawliet(c): Tsugumi Ohba,Takeshi Obata
Misa Amane(c): Tsugumi Ohba,Takeshi Obata
Takade(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Kapitola 10 - Tak to mělo být

"ááááá" zakřičela jsem a tím sem způsobila že osoba ležící vedle mě s výkřikem spadla z postele. "Ty blbko co blázníš" ozval se Matt. "Měla jsem šílenej sen" řekla jsem a naklonila se. To jsem ale neměla dělat. Chytla jsem takovej záchvat smíchu, že to ani nešlo: "Vy-vy-vypadáš jak křeček"smála jsem jak šílená. "Co?" nahodil Matt výraz alá ´´ty já kdo zas není v pořádku". " S tím polštářem na obličeji mě připomínáš křečka" dostala jsem ze sebe a dala si facku, abych se uklidnila. "Jsi blbá" ohodnotil mě Matt. Jen sem přikývla. "co se ti zdálo" zajímal se. "no nejšílenější na tom bylo to, že v tom snu sme se poznali ve wamyho domově…" dál sem se nedostala, protože Matt se začal smát. "Tak to je šílenost ty ve wamyho domově, vždyť to bylo úplně jinak" řekl. "no právě proto je to šílený i když na to jak sme se my dva potkali, nezapomenu" otřásla jsem při té vzpomínce. "Jo máš recht Hackerko" řekl Matt což neměl dělat. Zašmátrala jsem v nočním stolku a vytáhla kus provazu. Neptejte se kde se tam vzal v tom stolku najdu věcí. Když se Matt vyškrábal na postel, byl bleskově svázané ruce protáhlý přes rošt postele. Díky L žes tuhle postel sehnal. Jo asi bych se mohla zmínit, jak se věci mají co? No tak Kira začal chodit s L tudíž do basy nešel a přestal zabíjet, Mello se dal do kupy s Nearem ještě než jsem tyhle všechny poznala. Původně ještě než se k nim "přidala" byl Mello s Nearem ještě s Mattem. A Misa všechno zapomněla i na Lighta a dál se věnuje tomu, co dělá. Zabořila jsem hlavu hlubějc do polštáře a začala přemýšlet. " Wích" ozval se ten vedle mě. " Co je" protáhla jsem a otočila jsem se, takže jsem mu koukala přímo do obličeje. " No ták rozvázej mě" poprosil Matt. Beze slova jsem ho rozvázala provaz hodila do šuplíku a vzpomínala na to, jak jsme se poznali.
Flasback
Zrovna jsem si hledala na počítači nějaký informace kvůli úkolu, když někdo zaklepal. Dveře sem prohlídla typem "kdo to sem zas leze" ale šla sem otevřít. Ha! Baf! Oni tam poldíci. V hlavě mi proběhlo "sakra oni na to přišli" ale zachovala sem normální výraz. "Slečna Shiranui" zeptal se mě jeden polda okolo 190 cm. Já 157 mrňavá přikývla. "Jste obviněna za napomáhání mafii při získávání informací států Japonsko, Anglie a Řecko. Dále jste obviněna za napomáhání počítačových loupeží v Srbsku a Rusku" vybafl na mě. Jo už na to přišli. Jen jsem se usmála a řekla jsem, že s tím nic společného nemám. " Máme povolení k domovní prohlídce" ozval se o pár let jeho mladší kolega o nic menší než první. "Jak je libo" řekl jsem a otevřela dveře dokořán. Dovnitř se jich nahrnulo snad dvanáct. Já si přešla k oknu a potichu ho otevřela , pokusila jsem se vylézt na střechu když mě někdo tvrdě chytil za ruku, zatáhl mojí jednu nohu která byla na střeše do domu a přirazil ke zdi. Na ruce jsem ucítila chlad želízek. "Kam sis to chtěla vyrazit?" ozval se mi u ucha hlas. "Na nákupy spodního prádla" odsekla jsem. " Je mi líto všechny obchody jsou zavřené" řekl ironicky ten kluk mohlo mu být tak 17,18 tak jsem uvažovala podle hlasu. Nemohl být o moc vyšší protože jsem to zahládla ve stínu. " Davide pod mi podržet slečnu aby se nepokusila opět utéct" řekl onen hlas a počkal až k nám přijde jeden policajt. Teprve teď sem viděla tu osobu, která mě chytila. Krátké červené vlasy, pruhovaný triko jak vězen a těsný džíny s vysokými černými botami. Tohle by ho vystihlo přesně. "domácí úkol?" pozvedl jedno obočí, když si sednul k mému počítači. "Je na tom něco divného?" zeptala jsem se kousavě. Nebylo mi to moc příjemné po baráku vám běhá jedenáct poldíků, dvanáctej vám čumí za výstřih a jako bonus červená hlava si prohlíží můj domácí úkol. " Shiranui jak se jmenuješ jménem" zeptala se červená hlava a pátravě se na mě zadíval přes skla leteckých brýlí. "No koukám moc informací o své podezřelé nemáš" ušklíbla jsem se. "No tak bud trochu společenská" řekl a dál si projížděl informace o záznamech v mém počítači. "Jsem Wichi-" ani jsem nedořekla, když kliknul na jeden úchvatný virový program. "Prý jsem nevinná to jsi možná tak z dvěma n ale tenhle vir byl použit v Rusku" řekl a usmál se na mě. " No princezno vem si mikinu asi se s námi projedeš" ušklíbl se. "Jo ráda s těma poutama na rukách a jedním homonuklem který mi čumí do výstřihu to půjde lehce" řekla jsem kousavě. " V tom vyšel jeden polda s jedněmi práškami. " No co máš tohle?" optal se a vytáhl analergin, a jeden prášek na spaní. Jen jsem protočila oči a jedním slovem ohodnotila jeho inteligenci. "Prášky na spaní budou od čeho? Na to abych byla vzhůru, a to druhý mám kvůli alergiím" řekl jsem. Můžete to zabalit princezna si všechno schovávala v počítači. " Davide pust jí ať si vezme mikinu" řekla ta červená hlava. Počkala jsem, až mi sundaj želízka a přešla ke skříni, něco tu ale nehrálo. Když jsem otevřela skříň všichni se mohli pokochat sněhobílým kotětem, které si pokojně leželo na černých věcěch. " Mazlíček" řekla jsem shodila Micku z oblečení a vzala si mikinu. "Chvilku počkejte, musím ještě do koupelny" řekl jsem. "No půjdu s tebou páč by si zase zkusila zdrhnout" zvedla se červená hlava. Protočila jsem oči a zapadla do koupelny než červenovlásek došel už sem vycházela. Jelikož jsem si v koupelně nasadila mojí úžasnou věcičku nebo spíše pásku přes oko. " Na co tady máš ty dva provázky?" zeptal se. "Když mi bylo 14 naši rodinu přepadl zloděj, vykradl nás rodiče mi zabil a mě švihl oko a nechal jen jizvu" řekla jsem. "um.. Aha" pravděpodobně mu došli slova. " co bude s Mickou?" zeptala jsem se ještě ve dveřích už zase s želízky. " Půjde do útulku , nic jiného jí nezbývá" řekl brejlovec červený ale v jeho hlase byl znát určitý odpor k útulkům. Chytil mě nad loktem a vedl dolů. Sousedky okolo šedesátky na mě zírali. No jo znali mě jako ochotnou holčičku, která jim pomáhala do schodů a tahala se s jejich nákupy a najednou ji vedou poldíci v želízkách. Jediný co mě zarazilo bylo že tu bylo 6 policejních aut a nádherný sporťák v červený barvě. " Pojedeš se mnou tys byla můj případ" odvětil ten vedle mě a už sem nasedala do toho úžasného červeného autíčka. Když jsme vyjeli bylo chvíli ticho." Jakže se vlastně jmenuješ?" "Wichiten ty?" odpověděla mu otázkou. " Matt" řekl a od té doby bylo hrobové ticho. " Wichiten ten tvůj úkol byl zajímavý" prolomil ticho Matt. "Nic moc na to že jsem jedna z nejchytřejších na škole" řekla jsem. " Kolik máš IQ?" zeptal se zájmem. " Já ho nikdy neměřila" řekl jsem a mimovolně škubla s rukama v želízkách. Zastavili jsme před mega barákem. " Sem si myslela, že budem na policii" řekl jsem. " Tenhle případ jsem řešil já a moji dva kolegové" řekl prostě Matt a pomohl mi z auta. " No jestli jsou z poloviny hezký, jak ty budu se mít jako v nebi" řekla jsem ironicky i když to byla pravda. Matt měl v těch džínách úžasném zadek a ten jeho obličej… " Kolik ti vlastně je? Podle hlasu bych ti tipla 18, ale tvář máš tak 14-15 nejvýš 16" zauvažovala jsem. " Je mi 18" řekl prostě a vedl mě po dlouhých schodech. Jelikož jsem byla zvyklá na menší schody hned na patnáctým sem se mu složila k nohám. Jen se na mě podíval a vzal mě do náruče. " Co blbneš?" řekla jsem. " No obviněný se nejlíp vyslýchají živí víš a ty než bys tam s těma svýma malinkatýma nožičkami dotapala bylo mi 90, pokud bys ses neumlátila" řekl a dál mě nesl. Prej malýma nohama ať se podívá na sebe maximálně o 20 centáků je vyšší a dělá bůh ví co. Asi ho omrzelo mě tahat jak nějakou slečnu v nesnázích tak si mě hodil jak pytel brambor přes rameno. Takže on si to jednoduše štrádoval po schodech a já mu mohla celou dobu věrně čumět na zadek, úžasná chvilka hotový intimčo. " Máš jí?" ozvalo se místo pozdravu. "Má jí" odsekla jsem, ještě než Matt otevřel pusu. Matt mě postavil zpátky na zem a já nestačila zírat. Vedle mě stál Matt naproti bílé stvoření a vedle něho nějaká blondýnka s jizvou, která majitelský držela to bílé okolo pasu. "Nemělo by to být naopak, já jen že kluk většinou drží holku okolo pasu a né hol" ani sem to nedořekla, když mi Matt zacpal pusu. " Tywe řekni před ním, že vypadá jak holka a nebudem tě vyslýchat vůbec páč tě budem zakopávat za barákem mezi kytkami" řekl. Ani sem neodpověděla a hned na tu blondýnu: " Budem tu jen tak stát a čumět na sebe a pomalu se osahávat nebo si sednem a budete ze mě se pokoušet dostat přiznání" řekla jsem. "Ne jen sem byl v šoku , jste si oba podobní, až na některé výšky" řekl blondýn. Nahodila jsem výraz typu " no tak je jasný že Matt nebude mít prsa" ale nijak sem to nekomentovala. "Shiranui proč si tu víš, ale mám jen jednu otázku jsi vinná nebo nevinná" řeklo to bílé divným tonem. " Nevinná na nějaké úlety přírody nemám totiž čas" řekla jsem vážně. Matt se nato rozesmál, jelikož tu odpověd pochopopil, blondýn blbým výrazem dokazoval svou přírodní barvu a bělovlasé stvoření se opravilo: " Myslel jsem ze zločinů, jak to máš v soukromí mě nezajímá". " No ono to je komplikované, jde o úhel pohledu. Pro vás sem vinná kvůli už ani nevim co jsem to dělala, ale z mého pohledu jsem nevinná. Přeci jen bratránek potřeboval píchnout tak jsem mu pomohla, to se v rodině přeci dělá ne?" řekl jsem. "No než začnem výslech máš možnost hovoru, chceš někomu zavolat?" zeptal se blondýn. " Jo chci" řekla jsem a vytáhla svůj dokonalý founek. Samolepky s kočkami k tomu vévodila červená hlava kočky s modrýma očima a páskou přes oko. Juj ani to bílé ani to blonďaté si toho nevšimli. Vytočila jsem číslo a počkala až to někdo zvedne. " Ahojky babi tenhle víkend nepřijedu už přišli na to jak jsem bratránkovi pomáhala, ne nechci svetr je to poměrně horko, jo super nezapomeň mi do chleba zapéct pilník, né jen ten chleba ale já nechci bublaninu. Jo já vím je to škoda zrovna když si dělala ty svoje výborný borůvkový knedlíky, jo neboj třeba mě za rok pustí kvůli dobrému chování, jo pozdravuj dědu, měj se" řekla jsem po dlouhém rozhovoru a ukončila hovor. Ten blonďatý na mě vysloveně zíral, bílí si namotával na prst vlasy a Matt na mě čuměl asi tak jako Jonny Depp v pirátech z karibiku3- když byl v říši Devyho Jonse když Perlu nesli krabíci. " Právo jednoho telefonu ne?" řekla jsem. " Mysleli se advokáti" řekl Near. " A simtě toho nepotřebuju zákony znám a umím je překrucovat tak aby mi to vyšlo, neboj" potěšila jsem ho. " Dobrá jdeme na to" řekl Mello a šel ke mně. Celkem surově mě chytil za ruku a táhl ke stolu s jednou židlí. "Shiranui" chtěl začít bílek, ale přerušil ho Matt. " Wichiten co jsi dělala 3.7?". " 3. no tak nejdřív sem vstala, vyhodila Míciního posledního kocoura sedla k počítači a tvořila hack" řekla jsem v klidu. " Takže to shrmě přiznáváš svůj podíl na tom všem" řekl blonďák. " Hm, třeba jo" řekla jsem. " Mám nápad jak to vyřešit" řekl Matt. " Ale rád bych ho řekl bez její přítomnosti. Všichni tři odešli a po pár minutách se blondýn a bělovlásek vrátili zatímco červená hlava utíkala někam pryč. " Víš Shiranui pokud to L dovolí díky svému IQ , které mimochodem Matt odhadoval podle tvojí nějaký práce do školy či co bys ses mohla k nám přidat k Mattovi, jenže jestli spíš budeš stát o to aby tě v base den co den policajti nebo zavřený osahávali…" nechal vyznít do prázdna blondýn. " Jak se vy dva jmenujete?" řekla jsem bez reakce na to co říkal. " Já jsem Mello a tohle je Near" řekl blondýn. " Hm podivná jména, hlavně Near to je anglicky blízko že?" řekla jsem. Angličtině jsem nikdy neholdovala, ale tohle si pamatuju, jsem francouzka(já tu zemi miluju-pozn.aut.) ale žiju v Japonsku. " Jo" řekl Near v tom se ozvala rána a následné otevření dveří. Dovnitř vešel Matt s parádní ozdobou na čele. "Cos dělal?" zeptal se Mello. Já běžel zpátky a zapomněl, že tu sou dveře" řekl prostě. " A co říkal" zeptal se Near. "Pokud budete jak vy tak ona souhlasit tak prý jo" řekl. "No my se dva obejdeme bez tebe" řekl Mello. " Hmm není to jedno bud mě budou osahávat ve věznici nebo mě bude osahávat Matt jo holky to maj na světě těžký" přemýšlela jsem nahlas. " Neměj strach Matt úchyl zatím není" zasmál se Mello. " Můžete toho nechat?!" ozval se podrážděný hlas Matta. "Promiň, ale radši budu poslouchat červenou hlavu než náký poldy" řekla jsem.
END flasback

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014