Wichiten Story-kapitola druhá

15. března 2012 v 22:37 |  Wichiten Story
Watari(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Rodger(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Mello Mihael Kehl(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Matt Mail Jeevas(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Near Nate River(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
L Lawliet(c): Tsugumi Ohba,Takeshi Obata
Misa Amane(c): Tsugumi Ohba,Takeshi Obata
Takade(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata






Kapitola 2- básnička

Snažila jsem se zapamatovat cestu což se mi i dařilo. Pokoj byl sice menší, než jaký jsem měla doma, ale to mi nevadilo, neměla sem moc ráda prostor. ,,Toto je tvůj pokoj" řekl Rodger a počkal, až sem si položila kufr a tašku s notebookem. ,,Provedu tě po celém Wammyho domově" řekl a otočil se ke dveřím. Následovala jsem ho a po třiceti minutové prohlídce jsme skončili zase u mého nového pokoje. ,, Tak zatím, v šest je večeře" řekl a odešel. Dala jsem se do srovnání oblečení a tak podobně. Zapomněla jsem na čas, takže sem večeři prošvihla a ani mi to nevadilo. Hlad jsem neměla. Nakonec jsem kolem jedenácté zalehla do postele a usnula.

Vstala jsem okolo šesté hodiny, tak jak jsem byla zvyklá. Někdo zaťukal na dveře a tak jsem šla otevřít. Ve dveřích stál Rodger s nějakými knihami, nejspíš to byli učebnice. ,,Dobré ráno" pozdravil Rodger a postavil své břemeno na stůl. Tenkrát sem se tak těšila, hlavně sem byla zvědavá kdo byl ten červenovlasý chlapec který se na mě tak díval. Když přemýšlím tahle zpátky tak se mi od prvního pohledu líbil. Láska moje. Na vrchu jsem měla rozvrh hodin. Dneska koukám je odpočinek. Matematika, čeština, Vko a Vkz.

Naházela sem ty věci do tašky plus ty prázdné sešity a podle paměti sem zapátrala. Školu mají v druhém patře, to jsem si vzpomněla. "Asi jsi zapomněla kde to je že?" zeptal se. "Um vzpomněla jsem si" řekla sem mu popravdě. "Proč jsi nešla ani na snídani?" zeptá se mě starostlivě. "Nechci, aby na mě koukali zvědavýma pohledy jako by mě chtěli za minutu sníst" zamumlám. "Aha. Tak běž budeš tam první mimochodem lavici máš u okna, úplně vzadu" řekne a odejde. Úlevou vydechnu, můžu jim utéct aspoň pohledem.

Posadila jsem se na své místo a sledovala oblohu, jak se pozvolna vyjasňuje. Vyhrabala jsem svůj starý sešit, který jsem si pořídila těsně před mým zlomem. Psala jsem si do něj rými , básničky a podobně. Pozvolna jsem jím listovala, až sem narazila na volnou stránku. Pohotově jsem vytáhla z penálu prázdný list A5 a začala jsem psát.



Brečet nechci,

Utíkat nechci.

Přesto se chci vrátit,

Na místo, které je mi nejdražší.

Chci být zpátky ve svém hnízdě,

Jako ptáče když vylítne.

Stýská se mu chce jít domů,

Ale ani jako ono já nikam nemůžu,

Utíkat nechci,

Přesto se chci vrátit,

Zažít si pár hezkých chvil.

Brečet nechci,

A je mi líto.

Proč zrovna oni?

Co jsem udělala?

Vždyť já je přesto milovala.

Brečet nechci,

Utíkat nechci.

Ted stojí tváří tvář osudu

.

Spokojeně jsem se na to podívala. Zrovna jsem chtěla začít přepisovat, když zazvonilo. Naštvaně jsem založila papír do sešitu a znuděně jsem sledovala učitelku před sebou. Tahle čučet sem zvládla dost dlouho, aspoň do zazvonění. Všichni někam vyběhli jen já jsem seděla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014