Wichiten Story- kapitola první

15. března 2012 v 22:35 |  Wichiten Story
Watari(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Rodger(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Mello Mihael Kehl(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Matt Mail Jeevas(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Near Nate River(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
L Lawliet(c): Tsugumi Ohba,Takeshi Obata
Misa Amane(c): Tsugumi Ohba,Takeshi Obata
Takade(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata


Kapitola 1 - Jak to všechno začalo



Přeskočím svých 12 let života ty stojí za houby, prostě život šprta, teda všichni mě za něj považovali. Nikdy sem to nechápala až do dob kdy sem přešla do Wammyho domova ale to přeskakuju. Bylo to 1.dubna , ironie osudu zrovna na Apríla. Byla jsem doma na učení sem kašlala stejně ze všeho sem měla za jedna, tak proč se tím zabývat. Hrála sem zrovna 4story, když ke mně přišla mamka. ,, Tak my jedeme, bud tu hodná a neseď tak dlouho u toho počítače kazíš si oči" řekla a mlaskla mi pusu na tvář. Kdybych tenkrát věděla, že tohle už nikdy nezažiju, nechala bych si jich dát klidně osm. Tehdy jsem jí jen odehnala rukou a řekla jen "ahoj".

Bylo kolem půl třetí ráno a já si spala, v tom se otevřeli dveře a já jako na povel se vzbudila. Ve dveřích byla bábinka a na tváři se jí rýsovali stopy slz. Okamžitě sem se ptala co se stalo. Ona jen řekla:,,Tvoji rodiče měli autonehodu, zemřeli" a znovu se rozplakala. Já jsem jen stála a němě zírala do prázdna. Nechtěla jsem tomu uvěřit, prostě to nešlo. ,,Wich , sbal si věci půjdeš do dětského domova" ozvala se jako na povel druhá rána. ,, Ale vždyť byste se mohli o mě starat ty a děda" namítla sem tenkrát. Bábinka jen zavrtěla hlavou. ,, Zítra pro tebe přijede Watari" řekla a moje tvář oživla. ,, Máš na mysli toho, jenž jako jediný může kontaktovat L?" optala sem se a když přikývla hlavou, jako že ano moje tvář se vyjasnila. Vždy sem chtěla být detektivem , a mým vzorem byl L. Dokonce sem měla jeho písmeno jinak bych o nemohla nazvat přes celou jednu zeď. To sem si musela vydupat protože mamce se to nelíbilo. Chtěla, aby její jediná dcerka byla ta sladká princeznička, však to je sen každé mámy. Odešla sem do vedlejšího pokoje pro kufr a přitom mě zavalila lítost., otřela jsem slzy a vrátila se do svého pokoje. Bábinka byla v kuchyni a dělala mi čaj. Naházela sem tam pár svých kousků oblečení. Nikdy sem toho moc nechtěla, na co člověk potřebuje tolik triček, já jich měla ve skříni asi jen 15 a stačilo mi to, nakonec veškeré oblečení bylo nacpáno tak v půli kufru a zbytek vyplňovali detektivky. Nakonec sem si do tašky na notebook dala notebook, a příslušenství. Poslední věc kterou sem ve svém pokoji udělala, bylo otočení nástěnky fotkami s rodinou a spolužáky směrem ke zdi. Tím sem dala bývalému životu navždy sbohem a odešla sem do kuchyně, kde stál hrnek čaje. Ten sem do sebe obrátila, protože se stačil vystydnout. O půl deváté se ozval zvonek a po chvíli stál ve dveřích postarší muž. ,, Jsem Watari" řekl a stiskl mi ruku. ,, Já jsem Wichiten Shiranui" představila jsem se celým jménem. Usmál se na mě a zeptal se, kde mám zavazadla. Ukázala jsem na svůj černý kufr a šla si přehodit tašku s notebookem přes rameno. Chtěla sem si vzít i kufr ale Watari mě předešel, chopil se kufru a nesl ho k autu. V lepším voze jsem se nikdy nevezla.

Celou cestu jsme si povídali. Mělo zrovna téma kriminalitu a povídat s ním mě bavilo. Nebylo to jako s holkami., které řeší kosmetiku a tak, nebo jako když sem poslouchala kluky, jak se baví bud o fotbale či hokeji. Bylo s ním velmi příjemné si povídat. Zastavili jsme asi po třech hodinách jízdy. Čekala sem popravdě něco jiného než se ukázalo. Watari vyndal můj kufr a pomohl mi s ním, kráčela sem za ním a snažila se ignorovat pohledy dětí, které byli venku. Zvláště mi vadil i pohled červenovlasého, u kterého stál blonďák s delšími vlasy. První dojem který sem měla že je to holka a kluk ale to blonďatý na holku nevypadalo takže sem to zařadila mezi kluky. Až u dveří sem svůj modrý pohled stočila do těch míst. Červenovlásek okamžitě cukl pohledem a věnoval se hře na nintendu. Nešli jsme v budově daleko. Hned u třetích dveří z leva Watari zaťukal a vešli jsme dovnitř. Za stolem seděl postarší muž, taky příjemný na pohled, chvíli mě pozoroval a pak se zeptal: ,,Ty jsi Wichiten?" Na to sem jen kývla. ,, Dobrá ale zde budeš muset používat pseudodyn a měl by začínat na počáteční písmeno tvého jména" řekl a já se zamyslela. Po chvilce přemýšlení sem řekla,,Wannie" . ,, Dobrá řekl a zvedl se od stolu , Watari řekl že musí naléhavě odjet a s rozloučením odešel. ,, Pojď půjdeš se zabydlet" řekl a usmál se . Kývla sem hlavou chytla kufr a šla sem, kam mě vedl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014