Wichiten Story-kapitola šestá

15. března 2012 v 22:41 |  Wichiten Story
Watari(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Rodger(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Mello Mihael Kehl(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Matt Mail Jeevas(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
Near Nate River(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata
L Lawliet(c): Tsugumi Ohba,Takeshi Obata
Misa Amane(c): Tsugumi Ohba,Takeshi Obata
Takade(c): Tsugumi Ohba, Takeshi Obata


Kapitola 6 - Do patnácti můžeš od patnácti musíš a od osmnácti občanská povinnost
Omlouvám se že tak skáču ale znáte to ne? Nic nezáživného, škola, nic jiného. Tedy zajímavé to bylo až když L zemřel. Né že bych byla nějak nadšená ale celý život se otočil. Už delší dobu byl Mello rozhodnutý zdrhnout k mafii, a my s Mattem jsme za ním vždy stáli. Říkávali jsme mu velká ségra i když jsme vždycky dostali po hlavě. Jednak byl z nás nejstarší a taky nejvyšší. No přeskočím náš útěk a tak dále ne? Seknu se asi až u návštěvy jednoho hotelu, kde jsme načas "bydleli". Byla to docela nuda, když jsem nespala, tak jsem blbnula s Mattem nebo jsem bílila ledničku. Mello vždycky uměl dávat na starost velmi nezáživné úkoly, třeba teď sledovat Amanovou Miku, Misu ani nevím, jak se jmenovala. Líně jsem se převalila za vůní a spatřila Matta, jak sledoval tu blondýnu a k tomu chroupal chipsy. Zase. "Matté, nenudíš se u toho" zeptala jsem se a jen tak v noční košili jsem se přesunula k němu na gauč. " Jo nudím, ale znáš Mella by nás zabil kdybysme jí nesledovali" řekl a hodil mi ruku okolo ramen. Chipsy se ocitli někde na zemi ale ani jeden z nás to neřešil. Snad uprostřed pěkně vášnivého polibku se ozval Mello " Vážně jí sledujete, vy dva mi tady pomáháte". Odtrhli jsme se a pohlédli na blonďatého mafiána. "Stejně nic jiného nedělá, jen si kreslí srdíčka a do nich píše Light. Že jí to pořád baví" řekl Matt. " Jo a proto si tady sedíš s Wann a rveš jí jazyk až do krku" poznamenal a sedl si na neustanou postel za gaučem. "Tam ne" řekla jsem, ale moje tváře nabrali červený nádech. "Proč vlastně tvůj pseudodyn je Wannie?" zeptal se o chvíli později Mello se zájmem. "A ty bys zvládl vymyslet normální jméno na dvojité v?" optala sem se ho. "Uhn… ne" řekl popravdě. "A jak se vlastně jmenuješ pravým jménem?" zeptal se Matt. " Shiranui Wichiten" řekla jsem s pokrčením ramen "a vy?". "Mihael Kehl" řekl Mello a zadíval se kamsi do dálky. "Míša" vypískla jsem jako malý dítě. "Nech toho" zahrozil mi. " To jsem jedinej kdo má pošahaný jméno?" zeptal se Matt. "Povídej zlato moe" nahodila jsem kočičí očka a zamrkala " Mail Jeevas" zašeptal a zrudnul. "Nevím, proč se ti nelíbí, je pěkný" snažila jsem se ho přesvědčit. " No nic mí malí a mladší přátelé musí vypadnout zítra touhle dobou jsem tu" řekl Mello a vypařil se. My dva jen sledovali Amanovou. Vždycky jí sledoval jeden a druhej nudou spal, a po hodinách jsme se budili. Až do desáté kdy konečně usnula jsme se přemístila na postel a ve společném objetí.
"Budíček" uslyšela jsem hlas toho červenovlasého, ale jen sem něco zabručela a zahrabala jsem se víc do deky. Jen se ušklíbl vzal mi deku a hodil jí na gauč. "dej mi deku je mi zima" zabručela jsem a hrabala se co nejvíc do postele. Jen se zaculil a lehl si vedle mě. "M-Matte dej mi tu deku" řeka jsem ale obejmula jsem ho, přitiskla se k němu s tendencí ho nepustit. "Nevím proč?" zeptal se nevině. "Už nemusíš" řekl jsem a pořád se k němu tiskla. "Už sem ti někdy říkal jak moc tě miluju?" zeptal se a dal mi pusu na čelo. "Třikrát denně ale to mu nevadí, protože já tebe taky miluju ale teď mi tu deku vrat" řekl jsem a šla podvědomě ke gauči, lehla si a něj a zabalila se do deky. "Hele Matte co to vlastně Amanová dělá?" zeptala jsem se a ukázala, že má nějaký sešit, kteří jsme dřív nezaregistrovali. "Přibliž to" řekl a já poslechla, moc jsme toho neviděli jen černé desky a zahlédli písmeno D zajímavým typem. "Wa-ehm Wichi nakresli to prosím" poprosil mě. "Neumím malovat" bránila jsem se. "Ale umíš líp než já" smlouval dál. "Fajn ale nebudeš se smát " řekl jsem hrozivě, z deky se přesunula ke stolu vyhrabali papír a tužku a dala jsem se do kreslení. "Uh vážně neumíš malovat" řekl Matt a koutky rtů mu cukali. "Se předvěd Picasso" zabručela jsem. "stačí hrubý nákres což jsi udělala a teď…" nechal vyznít větu do prázdna. "teď?"nechápala jsem. Matt nic neřekl, popadl mě do náruče a štrádoval si to k posteli. "M- Matte…." Dál jsem se nedostala, protože mě políbil né jako obvykle ale tohle bylo úplně něco jiného. Nejspíš to odrovnala i Mella, který vešel. Mozek jsem měla zastíněný touhou, že jsem ještě tři minuty byla v transu. Ono to muselo vypadat zajímavě. My dva na posteli, Matt sice byl oblečený ale chyběli mu jeho všudypřítomné brýle , které ani nevím, kdy se ocitli na gauči. Já celá rozcuchaná v noční košilce, a s ruměncem ve tváři. "Můžete mi to tohle vysvětlit? To tu musíte mít minimálně chyceného Kiru, abych vám tohle odpustil" vztekal se blonďák. "Kiru nemáme, ale máme něco ehm…nakresleno co by se mohlo hodit" řekl Matt. "Jo ani jeden malovat neumí, ber to tahle" poznamenala jsem. Matt obřadně podal můj výtvor Mellovi ten ho sjel kritickým pohledem a se slovy že se porozhlídne u Amanový až tam nebude se připravil k odchodu. "Jo mimochodem co ste dělali?" zeptal se. "Vždyť víš Mello do patnácti můžeš, od patnácti musíš a od osmnácti to je občanská povinnost" řekla jsem. Mello jen protočil panenky a vypadnul z pokoje. "Tak od patnácti musíš jo?" zeptal se Matt a v očích měl podivný záblesk. "No tak Matte nech toho já si chci u svojí nevinnost užít"snažila jsem se ho zklidnit. Jen jsem přilévala olej do ohně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014