Ve svitu luny- 1.kapitola

5. dubna 2012 v 20:37 | Serenity |  Ve svitu luny


Kapitola první



…Brzy ráno


"Cathlio dělej snídaně je hotová musíme letět do školy,"volal Alistair. Rychle sem si oblékla svojí oblíbenou černou mikinu a džíny prostě moje klasika, sebrala tašku s knížkami z postele a letěla rychle dolů po schodech. "Chjo" musela sem si povzdechnout, protože nic Vás nenadchne po ránu víc než kyselý výraz spojený s vypočítavostí a pořádnou dávkou nenávisti od Vaší nové matky, kterou ani neznáte. Připadám si tady hrozně sama, aspoň Mirime moje nová devatenáctiletá sestra je mojí morální oporou a kamarádkou i když nejsme pokrevně příbuzné tak mě má ráda. Je neuvěřitelně hodná, ale i tak se cítím sama. "Cathlie zase přemýšlíš ve stoje?!" Slyším jak se Alistair posměšně směje. "No a co??". Dobíhám pár posledních schodů, co mě dělili od kuchyně. "Víš Alistaire někdo hold musí mít mozek a mozek se používá na přemýšlení víš??" "To si ty ještě nikdy nevyzkoušel co??" Ted sem se zase musela zasmát já když sem viděla jaký obličej Alistair nahodil. "Mno jo dobře Cathlie:Alistair jedna nula". Úsměv mu cukal na tváři a já měla pocit, že aspoň někdo mě bere takovou, jaká jsem. Na macechu sem se radši nepodívala stejně vím že mě nenávidí za to, že jsem se sem přistěhovala. Prostě sem pro ni jen vetřelec a nepřítel. Slyším zastavovat auto před ,,naším,, domem. Určitě je to táta. "Hahá klika cvakla dvéře letí táta vchází do dveří" To je celej Phillip úsměv sem úsměv tam a přitom musí být k smrti unavený z práce, protože je ředitelem jedné banky ve městě a pracuje v noci a domů přichází tím pádem ráno, ale i tak srší energií to na něm doopravdy obdivuji. "Dobré ráno tati". Jsme řekli unisono s Mirime a Alistairem a všichni jsme se rozesmáli, samozřejmě až na Margaret tak se mimochodem moje macecha jmenuje. To mě trochu otrávilo, ale i tak sem nechtěla kazit tátovi náladu. Táta se na mě podíval s povytaženým obočím, když viděl, jak jsem se tvářila. "Copak Cathlie stalo se něco ??".Rychle sem přemýšlela co říct, nakonec mě nic jiného nenapadlo než obvyklá výmluva. "To nic tati, jsem v pohodě"Nahodila sem úsměv jako by nic. "Tak to je skvělé, protože pro vás mám úžasnou novinu budeme se stěhovat odtud z Londýna do Skotska našel jsem úžasnou oblast, kde jsem sehnal ještě úžasnější dům a nejlepší na tom je že budeme v přírodě blízko u lesa". Doslova na nás tu novinu vychrlil jedním dechem a nadšení z něj jen zářilo. Zírala jsem na Phillipa s otevřenou pusou a nebyla jsem sama Alistair i Mirime jsme na něj zírali v úžasu a překvapení. Jen Margareta se netvářila moc nadšeně a nechtěně přiznávám, že sem cítila škodlivou radost."Tati to je skvělý ne teda naprosto úžasný"Mirime byla naprosto nadšená. "Ale co mí kamarádi a ostatní?? Přece všechny nemůžeme jen tak opustit". Namítl Alistair. "Ano drahý Alistair má pravdu naprostou pravdu". Margareta se hned toho chytla, protože jak je vidět tak se odsud prostě nechce hnout. "To je pravda ale budeme sem pravidelně jezdit třeba na víkendy šel by tenhle kompromis??? Co říkáte ??".Phillip s lišáckým úsměvem se na nás kouknul. "Když je to takhle tak sem pro". Souhlasil Alistair. A Margaretě díky tomu spadnul hřebínek. Škodolibý úsměv sem si ale nemohla odpustit. "A co ty Cathlie co na to říkáš ??".Ptal se táta. "Já nemám žádný důvod tady být, takže sem ráda když se podívám někam jinam". "Tak je to dohodnuto. Pojedeme do Skotska". Široký úsměv se roztáhl Phillipovi po tváři. Což mě zahřálo u srdce. To že je šťastný. A tak jsme se začali chystat na velkou cestu za novým (už zase) domovem…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014