Shinigamská střední-První ročník: Kapitola 6

23. srpna 2012 v 21:40 | Wichiten |  Shinigamijská střední-první ročník
Zdravím,dneska dávám shiigami a protože jsem dneska nasr-naštvaná na tolik věcí tak jí věnuju sobě. Tak a máte to :P :D Ne užijte si tento dlouhý..velmi...dlouhý..(ted co z ní vypadne za slovo žeee? tak a 85% z vás co to čte je perverzní!) dílek :D


6. kapitola

"Má to je jeden háček. Já to hrála akorát na nintendu a to sem ještě málem zabila děcka, co byli v místnosti" řekla Wí a nejistě koukala na bowlingovou dráhu. "To máš dobrý, já to hrála na mobilu" řekla tiše Serenity. "Já ti to ukážu" nabídl se ochotně Matt a už vedl k tomu Wichiten. "To je takovej pořád?" zeptala se Serenity a pohodlně se posadila na židli u jednoho stolku. "Ne. Bud se zamiloval nebo tvoje kámoška má moc měnit lidi" zapřemítal Byakuya a posadil se naproti Serenity. "Wichiten a kouzelná moc...to umí člověka vyděsit" zapřemítala Serenity a pozorovala záda chlapce,učitele,který stál hned za její kamarádkou a vysvětloval jí vše, co potřebovala vědět k oné hře. "Nemůžu jí soudit, na to ji neznám až moc dlouho, ale osobně bych dával přednost klidnější povaze"pokýval hlavou Byakuya a sledoval také ty dva. Matt mezitím pomohl Wichiten odehrát, ale její ruku už nepustil. "Tohle až se dozví můj tatínek tak tě zabije" zamumlala Wichiten potichu. "Cože?" nechápal Matt. "Tatínek vždycky říkal, že až se okolo mě bude motat nějaký kluk, dokud mi nebude alespoň sedmnáct, že ho zabije" vysvětlila to Wichiten. "No snad by mě neumlátil" zamumlal Matt. "No, máme doma pušku…"nechala vyznít do prázdna Wichiten. "Hej vy dva, jste na řadě" přerušil konverzaci Matt a podíval se směrem, kde seděla Serenity a Byakuya. "Co když někoho zraním?" snažila se z toho vykroutit Serenity. "Neboj se nezraníš" usmála se doširoka Wichiten,Serenity po ní vrhla pohled typu moc mi teda nepomáháš,ale zvedla se a následovala Byakuyu k bowlingové dráze. "Takže máš sestřenici Ruby, moc si podobné nejste" začal rozhovor Matt. "Věř, že vzhled občas klame, jsme tak trochu šílené, milujeme sims…" řekla Wichiten. "Přemýšlíš?" zeptal se po chvíli ticha a pozorování druhého rádoby páru, o kterém ani brunet ani rudovláska nepochybovali, že jednoho dne párem opravdu budou. "Jo, přemýšlím. A jak tě to vlastně napadlo?" zajímala se. "koušeš si ret a soustředěně pozoruješ moje tričko" pokrčil rameny brunet. "Promiň"zamumlala Wichiten a zvedla se. "Kam jdeš?" hodil za ní Matt otázku. "Pro lízátko a mojito, nealko" usmála se Wichiten zářivě a odporoučela se k obsluze, kde byl jeden roztomilý blonďáček se zelenýma očima, kterého Wichiten znala od vidění z pár hodin ve škole. O chvíli později se vracela ke stolu s lízátkem a sklenicí mojita. "Jsem zpátky" usmála se zářivě Serenity znepokojeně prohlédla onen nápoj. "Je to nealko a sedněte si ne? See tobě Matyáš pak donese kofolu a vás mám vážně ráda, ale nenecháte se obsluhovat od slečny" vysypala informace Wichiten na všechny tři a sklonila hlavu, aby se mohla napít z brčka. "Když to říkáš" zvedl se Byakuya. "Ty seš na mě zlá" koukla Serenity po Wichiten,která lžičkou lovila led, který pak dala pusy. "Jo to sem celá já" zahuhlala Wichiten skrz led. "Budeš mít angínu" poučil jí Matt. "Víš, co mi můžeš" koukla na něj varovně Wichiten a pokračovala v lovení dalšího ledu. "Neblbni, tady před lidma"zašeptal Matt a Serenity zapadla pod stůl, smíchy samozřejmě. "Wichiten našla sis dokonalého kluka, úchylný to je s tím si budeš rozumět". "To že je hezký a zároveň chytrý taky není nad škodu" pokývala Wichiten hlavou. "Přesně tak, ale moc mladý ne?" posadila se Serenity na své místo a napodobila Wichiten s jejím kýváním hlavy. "Ne, ani ne. Tak akorát, kdyby mu bylo 22 tak by ho tatínek opravdu zabil"přestala Wichiten kývat hlavou a znovu se napila svého mojita. "O čem se to bavíte?" zeptal se Byakuya a postavil před Matta minerálku,posadil se a před sebe dal taky jednu. "To si jí tam snad vyráběl ne?" zeptala se Wichiten,když si spočetla že Byakuya tam byl asi tři minuty. "Ne, pomáhal jsem chytat bublinky Matyášovi" zněla sarkastická odpověd. "Neprovokuj nebo ti způsobím otřes mozku"hodila Wichiten ošklivý pohled. "Wichiten uklidni se,víš že se nemáš rozčilovat nebo můžeš jít znova do špitálu" zakončila to rázně Serenity. "Jo já vím, příště skákat jen pod chevrolety, pokud možno červené chevrolety. Myslíš, že ta krev šla z toho superbu dolů? Teda počkat tys u toho nebyla, kruci se musím zeptat majitele…" přemítala Wichiten nahlas. "Chevrolety?" objevily se jiskřičky v očích Matta. "Krev?" nechápal Byakuya. "No jo. To víš,autonehoda,proto jsem nastoupila do prváku až v šestnácti. To v papírech nemám?" rudovláska se opět napila mojita,přičemž nezapomněla vyprázdnit obsah skleničky na polovinu. "Serenity,proč ty jsi šla až teď do prváku?" zeptal se Matt. "Dostala jsem nabídku od téhle školy a řekla jsem si proč ne. Jenže jsem nechtěla dohánět to, co brali v prváku, tak jsem šla radši až teď" pokrčila rameny Serenity. "Nemůžu se dočkat, až tu budu déle, protože jsem nepoznala všechny lidi, kteří mi za můj čas stojí" zasmála se Wichiten a mojito zmizelo úplně. Také Serenity dopila kofolu, kterou během rozhovoru ucucávala. "Kolik ti vlastně je Byakuyo?" otočila se náhle Wichiten s otázkou na tmavovláska. "Dvacet dva" zněla klidná odpověd. " Jo. Jeho by tatínek rozhodně zabil" pokývala hlavou rudovláska. "Cože?" nechápal Byakuya. "Tatínek mi sliboval, že jestli se okolo mě budou chlapci točit dřív, než mi bude sedmnáct let, takže je požene"objasnila mu to Wichiten. "Ted, aby se to nedozvěděl tři měsíce co Matte?" zazněl hlas tmavovláska k brunetovi, ten jen pokýval hlavou, až mu pár pramenů vlasů spadlo do obličeje. Wichiten koukla na mobil, aby zjistila kolik je. "Kruci" ujelo jí. "Copak?" nechápal Matt. "Ále už je půl sedmý a já ještě nezačala dělat obrázek do výtvarky, pak ještě udělat cvičení z němčiny. Ich hasse Deutsch" plácla Wichiten čelem do stolu. "Já to vlastně taky nemám dodělaný" plácla se Serenity do čela. "Chcete doprovodit?" nabídl Byakuya. "Jo jasně" souhlasila za obě Wichiten. Oba učitelé, kamarádi rychle dopili a všichni čtyři se zvedli. Serenity šla s Byakuyou ve předu a o něčem se bavili. Matt držel celou dobu Wichiten za ruku, jako by to bylo naprosto přirozené. "Byakuya je od přírody zamlklý že? Myslím, že i city nedává moc najevo" zapřemýšlela Wichiten. "No v podstatě si to uhodla, do čtrnácti se nechal rychle vyprovokovat, zvlášť Yoruichi to uměla skvěle, ale pak nevím. Já se v tu dobu hodně učil,přeci jen mi bylo jedenáct a protože jsem měl učitele doma tak jsem už bral učivo z osmé třídy. Takže jsem byl inteligenční úrovni jako Byakuya" řekl Matt. "Ty nejsi opravdu jenom hezká tvářička" řekla uznale Wichiten. "Má to být lichotka? V tom případě díky" usmál se Matt. Wichiten už neodpověděla a jen se dívala na záda svojí kamarádky. "Proč se usmíváš?" zeptal se Matt, když zpozoroval že Wichiten se usmívá. "Jen tak" rozšířila Wichiten úsměv. "Docela to děsí" poznamenal Matt. "Neprovokuj nebo budeš mít otřes mozku" pohrozila Mattovi Wichiten. "Než by sis stoupla na špičky tak bych ti utekl" pokračoval klidně Matt. "Kdo říká, že bych tě bila do hlavy? Tu stejně používáš, jen když to potřebuješ"prohodila Wichiten. "Jak to můžeš říct?" nafoukl tváře Matt. "Normálně, pořád si jen chlap" pokrčila rameny Wichiten a rozhodla se to dál neřešit.

"To už jsme tady"podivila se Serenity,když stanuli před jejich školou. "Jo, už to tak bude" pokýval hlavou Byakuya. "Tak rychle" zamumlala ještě Serenity,a pokračovali ke koleji. "Proč mám takový nepříjemný pocit, že nás někdo sleduje?" zeptal se Byakuya. "to je Ruby, ona je tahle divná už od narození, taky se věčně předháníme která z nás je lepší, když je jasné že jsem to já" usmála se samolibně. "To není pravda! Já jsem lepší" zaječelo jedno křoví. "Proč nás pořád sleduje? Je to docela nepříjemné" zeptal se Byakuya. "Já nevím, já si na to musela zvyknout, ona mi vydrží sedět hodinu za ramenem a čumět co dělám" pokrčila rameny rudovláska. "Ona z toho třeba jednou vyroste" vložila se do toho Serenity. "Doufejme" pokýval hlavou Matt a znovu se vydali k pokoji obou dívek. Samozřejmě jejich osobní křoví je pronásledovalo. Před pokojem se Byakuya se Serenity se rozloučili rychle, ale u druhého rádoby páru to bylo na trochu déle. Matt a Wichiten si tam ještě něco špitali potichu a nakonec se políbili. Serenity protočila oči,Byakuya si povzdechl a Wichiten se zvednutým prostředníčkem naznačovala Ruby, která stála za rohem, co si o tom jejím špiclování myslí. "To už by snad stačilo ne?" zacukalo obočí Byakuyovi po dvou minutách. "Promiň"zamumlal Matt a odstoupil od Wichiten. S ještě s rozloučením sledovali obě holčiny záda svých dvou učitelů, kámošů a kdo ví koho ještě. "co je?" zeptala se Wichiten,když Serenity jen minutu kroutila hlavou a nic neříkala. "Nic. Jen zasedni ke stolu, ten obrázek si ještě ani nezačala dělat" zchladila Serenity Wichiten. "Za có?"zakňučela Wichiten a zmizela do pokojíku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ruby Ruby | 8. září 2012 v 7:33 | Reagovat

to je pravda já jsem lepšííííí XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014