Shinigamská střední-První ročník: Kapitola 10

21. září 2012 v 9:09 | Wichiten |  Shinigamijská střední-první ročník
Ne nejeblo mi,nepraštila jsem se(tedy o nic víc než obvykle) ani mě nenavšítvili mimozemštani a nevyhrrožovali svýma vodníma pistolkama že mě zabijí pokud nenapíšu kapitolu. To jen See nemá co číst(a Wí co přidívat--he hehe... o těch vampires vědět nemusí,ono to není dokončený :D). Nu padl můj soukromý rekord a to 6 a půl strany jedné kapitoly, inu i divné věci se stávají :D . Tenhe díl je..hudebně naladěn a Byuška je vrah... -,-" tedy.. to jsem měla paralen a nevěděla co píšu(ještě že to má naco svést že? :D) tážke,doufám že se to bude líbit :) a neusnete mi při čtení :D
jinak ty písničky udete muset pravděpdobně vypínat. Omlouvám se,ale nedokážu čtení natáhnout na tři nebo 4 minuty podle toho jak song dlouho trvá... je to poprvé co jsem t o dělala takto.
P.S. Občas videa se libovolně přehazují takže se omlouvám (mrchy stěhovačný)


10.kapitola
"Wichiten,cože to děláš s tím polštářem?" zacukalo obočí Serenity,když Wichiten byla v jakési hadí pozici, objímala polštář a zároveň se na něm chystala spát. "Já nevim, ale já mám asi tulivou náladu" ušklíbla se Wichiten. "Matta budu volat, až budeš nesnesitelná" oznámila jí Serenity. "Tulit se k Mattovi" zapředla Wichiten a ještě víc objala polštář. "Tuli tuli" zamumlala Wichiten ještě.
"Áhoj" usmála se zářivě Wichiten. Serenity prudce otevřela oči a zjistila že Wichiten sedí na jejích nohách. " Proboha slez ze mě, to za prvý a proč mě budíš? Ani budík nezvonil" zamrkala Serenity. "Já budík už v pět ráno vypnula, napadlo mě, že tě zbudím osobně" pokrčila Wichiten rameny. "Wí, jsi v pohodě?" divila se Serenity. "Jasně proč by ne?" nechápala Wichiten a vrátila se ke stolku, kde se váleli pytlíčky s korálky. "Ty děláš korálky?" koukla Serenity po stolku. "Napadlo mě udělat pár kytiček, ale skončila sem u stromků" pokrčila rameny Wichiten. "to mi připomíná, že ještě půjdu krást k jezírku kameny" poznamenala si na papír a pak odtančila ke skříni. To vše by bylo naprosto normální, jen kdyby se pořád neusmívala, to nikdy nedělala, většinou byla po ránu mrzutá a lenivá. Serenity pokrčila rameny, nejspíš je Wichiten jen dobře naladěná. Poté co se obě dívčiny vystřídali v koupelně, tak se vrhli dolů, kde byla mimo jiné i kuchyňka. "Cai" vyhrkla Wichiten a skočila tmavovláskovi na záda. Ted už Serenity začala mít jisté obavy, že něco není v pořádku. "Ahoj zlato" usmál se dozadu Caius a pokračoval v konverzaci se svým spolubydlícím. "Ahoj Matyášku" usmála se wichiten na sladkého patnáctiletého kluka, který byl vyšší než jejich třídní učitel, ale to byli všichni chlapci na škole. Wichiten po chvilce slezla a šla najít něco, co mohla sníst bez toho aniž by porušila dietu. "Co jí je?" zeptal se Caius. "Vedlejší účinky toho co má na mononukleózu. Nemá se to kombinovat s ehem jistými prášky, ale to není jisté. Třeba je jen dobře naladěná. "O kom mluvíte?" objevila se Wichiten a uždibovala rohlík. "O nikom" řekl klidně Matyáš. "Fajn" pokrčila rameny Wichiten. " No nic, jdu si pro něco ke snídani" řekla Serenity a zmizela.Wichiten se klidně posadila na gauč a pokračovala v uždibování svého rohlíku. "Hej Shiranui" ozval se arogantní hlas. Wichiten sebou ani neškubla, jen pozorovala televizi. "Mluvím s tebou" zaprskala Medusa a prudce k sobě otočila Wichiten. Pořád bez odezvy. "Ty malá děvko, ani na kluky nekoukej a už vůbec po nich nelez. Tady to je naše teroterium" zaprskala jí Medusa do tváře. Wichiten pořád mlčela a pozorovala Ell, která na ní vražedně zírala. "Ahoj, mluvili jste se mnou?" nechápala Wichiten,která se až teď rozhodla promluvit. "Ty jedna malá…." Napřáhla se Medusa s tím, že dá Wichiten políček, ta ovšem byla rychlejší a zatnula ruku v pěst a uhodila Medusu do ramene, možná trochu silně. Medusa dopadla na sedací část svého těla. "Co jsi to udělala?!" zaprskala na ní. "Dala jsem ti ránu a ty sis sedla na zadek" koukla po ní nechápavě Wichiten. "Co sis to dovolila?!" vyjela na ní další otázkou. Serenity se zatím přibližovala i se snídaní. "Přece tě nenechám, abys mě uhodila ne?" pořád byla vykulená Wichiten. "Zabij bobra zachráníš strom co Wí?" ozvala se Serenity když netušila proč to vlastně řekla. "Když bobra tak bobra,nemá někdo holící strojek?" zeptala se klidně Wichiten,což způsobilo že Caius padl k zemi v záchvatu smíchu. "Už zase vraždí" vyhrkl mezi záchvaty jakéhosi smíchu. "Řekla jsem něco špatně?" nechápala Wichiten. "Ne, nic. A teď padáme na první hodinu" popadla jí za ruku Serenity,než Wichiten pronese další moudrost."Mattík" zazářila Wichiten a byla to ona kdo hnal Serenity, cestou necestou, nevědomky kam. "Wí? Jak jsi našla cestu?" zírala Serenity,když se dostavili ke kabinetu Matta. "Popravdě?" zeptala se rudovláska. Tmavovláska se jen zmohla na přikývnutí. "Po čichu" ušklíbla se Wichiten. "Cože?" zacukalo obočí tmavovlásce. "Jedinej kdo používá miamku na škole je Matt" pokrčila rameny Wichiten. "A tohle víš zase jak?" snažila se tmavovláska uklidnit obočí. "Otec měl doma miamku, takže vím, jak voní. A i kdyby, tak Mattyho vůni bych si pamatovala i bez toho" usmála se Wichiten. "budete tu řešit ještě dlouho, jak Matt voní, mimochodem kdybyste viděli jeho rituály, než vyleze z koupelny…" nechal vyznít do prázdna Byakuya a přestal se opírat o futra. "Mattí" vyjekla Wichiten,naplácla Byakuyu na futra, což byl výkon i na ní jelikož byl Byakuya o dobrých dvacet centimetrů vyšší, a vrhla se na bruneta. "W-Wichiten" usmál se Matt, ale vzápětí vytřeštil oči. Wichiten oběhla stůl, brkla o učebnici, kterou Matt položil na zem, jelikož na stole nebylo místo a po hlavě se mu složila do klína, kdežto zbytek těla šel k zemi. "Dobrý ráno" usmál se Matt do klína. " Tak krátce se znají a hned po ránu…" poznamenal Byakuya. "Máš nějaký problém?!" ozvalo se zavrčení zpoza stolu. "Nemusíš dělat, to co tam děláš tahle brzo ráno, třeba až večer ne?" zkusil to Byakuya, v tom mu mezi očima přistála tužka. "Říkal jsem ti, že se obě brání a bojují tužkami" pokrčil rameny Matt a pomohl Wichiten na nohy. "cože jsi dneska tak hyperaktivní? Koťátko moje?" zamumlal, a Wichiten se mu klidně posadila obkročmo na klín. "Stýskalo se mi" zamumlala Wichiten. "Že je něčím nadopovaná?" zeptal se potichu Byakuya. "Vedlejší účinky těch prášků co dostala. Sama to včera říkala, že teď budou hormony, jen jsme nikdo netušil, jak to bude"pokrčila rameny Serenity. "Ne že by to Mailovi nějak vadilo" poukázal Byakuya na mladého učitele. "Mailovi? To je přezdívka?" nechápala Serenity. "Ne, jeho druhé jméno Matt Mail Jeevas. Většinou to zkracuje jen na Matt Jeevas, takže se ani nedivím, že jeho druhé jméno neznáš"vysvětlil jí to ochotně Byakuya. "Jo tahle" pokývala hlavou Serenity. Zazvonilo. "Hej Wichiten měli bysme…" chtěla něco doříct. "Sakra Matte, sundej z ní tu ruku a Wichiten jdeme na hodinu" zacukalo obočí Serenity. Byakuya se podíval stejným směrem. "A vždyť tu ruku má… jo ty myslíš jeho levou ruku" došlo mu. "Znáte se necelý jeden týden a ty už jí šmatáš na… ty víš kam?!" rudla Serenity. " Promiň" usmál se nevinně Matt. "Jo jasně. Tak teda padáme na češtinu" koukla na ní Wichiten a poslušně utíkala za Serenity. "Kams jí to proboha šahal?!" zeptal se ostřeji Byakuya. "Já, prostě najednou. Ten pohled… víš." pomalu to nechápal ani Matt. Normálně by tohle neudělal ale ten pohled, jako by to vysloveně chtěla. Zatřásl hlavou, na tohle by teď neměl myslet. Musí doopravit písemné práce pro třeťák a vymyslet nějakou samostatnou práci pro prvák,aby si mohl někoho vyzkoušet z opakování. " O víkendu jedeš za vašimi?" zeptal se mimochodem Matt a hledal po stole, jeho oblíbenou věc,kterou okusoval když opravoval. "Ty jablka si zapomněl na stole, tak sem ti je vzal" ozval se Byakuya a podal sáček s jablky Mattovi. "A ano tenhle týden tam jedu. Rukia se vrátila z měsíčního soustředění" přikývl Byakuya. "ah tvoje sestra. Pořád chodí s tím vysokým zrzavým?" zeptal se mimochodem Matt a pokračoval v opravování. Byakuya zabručel něco, co znělo jako kladná odpověd. " A co ty? Pojedeš za otcem?" zeptal se mimochodem Byakuya. "Nejspíš ne, je na nějakém jednání" pokrčil Matt rameny. "Jo tahle" pokýval hlavou Byakuya. Dobře věděl, že Mattův otec nemůže pochopit, že se jeho jediný syn stal učitelem. Právě proto mu koupil vlastní dům, výbavu všechno, ale od té doby co se pohádali to mezi nima nebylo jako dřív. "Dnes je vlastně už pátek co?" zeptal se mimochodem Matt, s těmi dvěma a Byakuyou to uteklo až moc rychle že je víkend tahle brzo. "Ty sis myslel, že je čtvrtek co?" zeptal se Byakuya. "No jo no" pokrčil rameny Matt.
"Dneska je pátek co?" zívla wichiten a snažila se sesmolit slohovou práci. "Jo už to tak bude" pokývala hlavou Serenity. Poté již bylo ticho, jen se ozývalo Wichitino tiché mumlání, šustění papíru a známé šeptání po třídě. "Panebože dej, ať mám dobrou známku a Anthony mě nezabije" pomodlil se Caius a odevzdal sešit. "Bože dej, ať to učitelka přečte" zahuhlala Wichiten. "Lepší než nic" prohlásila nad svým výtvorem Serenity a i ona odevzdala sešit. "Jedeš na víkend domů?" zeptala se Wichiten Serenity,mezitím co kráčeli na hodinu chemie, kterou vedl divný, profesor co chtěl vše pitvat a zkoumat. "Zdravím vás děcka" usmál se šíleně profesor, po obvyklém stojacím rituálu, který měl prý zdravit učitele. "Nebojte, on zle jenom vypadá" snažil se obě dívky uklidnit Caius. Dívky měli chemii jen jednou týdně a to v pátek hned po češtině." Jasně" špitli obě dvě, ale moc tomu nevěřili. "Takže. Jsem váš chemikář a pamatujte si, že vše co jde pitvat, zkoumat je důležitý výzkumný materiál" ušklíbl se profesor. "Vážně je normální?" špitla Serenity směrem k Caiusovi. "O trochu míň než Wichiten" poznamenal Caius. Wichiten přestala znuděně počítat příklady, do učebnice matematiky. "Co si zas bereš moje jméno do pusy?!" zavrčela na něj. "nic sestra nic"snažil se jí uklidnit Caius. "to už jsi jí adoptoval?" povytáhl obočí Matyáš. "Jasně. Obě dvě" usmál se zářivě Caius že i světla ve třídě, které svítili na úrovni dvou světlušek vypadali jako vypnuté. " A tak jo" řekla klidně Wichiten. "Sem ráda že to vím" zamumlala Serenity. "Že?" nepřestával se usmívat Caius. "A všichni se obejmeme a zazpíváme si chtěl bych být víc než přítel tvůj" vypískla nadšeně Wichiten. "Chtěl bych být víc než přítel tvůj, dej si říct a chvíli stůj." spustil Caius a Wichiten se k němu přidala. "Pane bože" pokřižoval se Matyáš a začal se přehrabovat v penálu, třeba najde nějaký krucifix. Serenity otloukávala čelem stůl a mumlala si něco ve smyslu proč ona. "Vy vzadu nechte si to na hudební výchovu" zakřičel profesor chemie až se chemické sklo ve vitrínách otřáslo. Caius i Wichiten zmlkli, ale do konce hodiny se ta melodie táhla. Pak prožili celkem normální hodinu matematiky a hned po ní protáhli tělo při tělocviku.
"Wichiten. Počkej chvíli" ozval se chodbou. Wichiten se otočila a zírala na člověka, který jí před dvěma dny diagnostikoval tu nejhorší možnou nemoc. Měsíc bez toho aby se mohla pořádně najíst a pak tu je taky Matt a jeho skvělé líbání, ale hlavně jídlo. "Přišli výsledky. Diagnosdiskoval jsem to špatně. Omlouvám se, ale byla to jen migréna" koukl po ní omluvně Ryuzaki. Wichiten se usmála zeširoka. "Skvělé. Najím se" vyjekla. "to je radosti" rýpla si Serenity. "Omlouvám se, ale vše tomu nasvědčovalo. Promiň, radši jsem to udělal tahle" zastrčil si ruce do kapes Ryuzaki a šoural se chodbou zpět do svého království. Serenity přivřela oči, když Wichiten vypískla nadšeně. "To je nadšení" poznamenala. "Jídlo,chápej,jídlo" zatřásla s ní rudovláska nadšeně. "A Matt k tomu to není k zahození" rýpla si Serenity. "Jo jasně, ale jídlo" zářila Wichiten celou cestu až do učebny hudebky. Tam seděl už Caius a ladil si nářadí. Tedy housle. "Wow" vyjekla Wichiten a zírala na housle. "Wí, já vím, že to je tvůj dětský sen, ale nezírej na to jak chleba na nůž" řekla Serenity,ikdyž představa s Caiusem a tímto hudebním nástrojem nebyla k zahození a na pár slin by stačila. "Ten sen je ještě pořád živý, a pak ještě tanec a spisovatelská dráha…" řekla Wichiten do prázdna. "A chytání pokémonů že? A co se tance týče, můžu tě to naučit" ozval se vedle Wichiten, Matt, ta se prudce otočila chytla jej za obě tváře a vlepila mu dětskou mlaskavou pusu. "Bezva. Mám po práci, protože tady je možný že budou bonzovat, ale to mi zas nevadí… jen budu mít taky mononukleózu. Všechno společně že?" zasmál se sarkasticky Matt ke konci. " Jsem zdravá. Testy to prokázaly" řekla klidně Wichiten. "To je dobře" usmál se Matt. "A co vy tu děláte?" položila otázku Serenity. "Yoruichi,tedy slečna Shihoin, tohle bere jako soukromou superstar. Jen vám o tom nechtěla říkat" vysvětlil to Byakuya. "Cože?!" vyjekl Caius. "Bud v klidu. Tobě ty housle nikdo nesebere a nepostaví před tebe mikrofon" oznámil mu Matt. Caius si oddychl. "Na místa děcka" ozvala se profesorka a vešla do třídy. Matt a Byakuya zasedli úplně dozadu, takže si jich nemohl nikdo všimnout. "Výběr pořadí jsem vybrala náhodně, takže vás budu volat podle seznamu" oznámila jim ještě a ušklíbla se. "Matyáši" vyvolala chudáka Matyáše jako prvního. Ten se ne zrovna ochotně zvedl a došoural se k Yoruichi. " Takže, co to bude?" zeptala se mile. "Klavír" oznámil jí ne příliš nadšeně. "Trochu života do toho" usmála se povzbudivě,když Matyáš došel až ke klavíru. "Hraje na něj od svých pěti let, takže už deset let" pošeptal Caius holkám. Wichiten zamrkala, pro ni tyhle věci byli tabu. Nevydržela by u toho. Možná tak u kytary a houslí, ale to je vše. "Páni" ujelo Serenity,když Matyáš začal hrát, známou písničku call me maybe.
"Já toho kluka žeru" zašeptala Wichiten. "Tvoje oblíbená písnička nebo co?" nechápal Caius. "Jedna z oblíbených" pokývala hlavou Wichiten. "ale že mu to jde. Bez not" řekla Serenity. "To na základce uměla i jedna holčina hrát od t.A.T.u , taky bez not. To oni už maj prostě tak zafixovaný, že jim to nepřijde" zapřemítala nad tím Wichiten. "On si na to noty napsal sám, akorát je dneska zapomněl" řekl Caius. Dále už všichni v tichosti poslouchali Matyáše a jeho písničku.
"Skvělé" usmála se na něj Yoruichi ,když Matyáš skončil. Matyáš jen tiše přikývl, nebyl zrovna výřečný typ člověka. Po pár dalších lepších, i horších výkonech přišel na řadu Caius. Ten si vzal housle a kráčel si to klidně si to k Shihoin. "Že by housle?" podíval se po ní. "Jistě. Toho jsem si všimla už loni" přikývla. Caius bez dalších řečí okolo spustil.
"Wow" ujelo oběma dívkám. Caius hrál více než dobře. "To nějak prožívá" poznamenala k tomu Wichiten ještě. "To každej umělec" poučila jí Serenity. "Jenže já nejsem a nebudu umělec, takže to vědět nemůžu" rozhodila Wichiten rameny. "Jasný" zamumlala Serenity,protože poslouchala spíš Caiusovu melodii než Wichiten.
"Jako obvykle jsi nezklamal" usmála se na něj Yoruichi,když Caius dohrál. Ten jen pokrčil rameny. "Založíme mu fan klub" vyhrkla Wichiten. "To není špatnej nápad" přidal se k ní Matyáš. Serenity jen souhlasně přikývla. Caius došel až k nim. "Nezaložíte, ikdyž se mě snažíš podporovat tak já mám rád holky, ale kdybych si to někdy rozmyslel." mrkl na Matyáše, " a ty jí nepodporuj v každé blbině" koukl ještě po Serenity. "Promiň" ozvalo se trojhlasně. Následovala další vystoupení. Wichiten se mezitím se nenápadně odsunula až k zadnímu stolu, kde seděl Matt s Byakuyou,Serenity samozřejmě musela taky. Ještě by tam Wichiten řekla něco nehezkého, úchylného a kdo by z šoku dostával Byakuyu,Matt určitě ne, on by rozvedl Wichitinu myšlenku až by z toho měl chudák Byakuya infarkt. "Tak jak to vypadá o víkendu?" zeptala se Wichiten. "Sestra přijela ze soustředění, takže musím jet" řekl hnedka Byakuya. "Já jedu domů, to víš" usmála se Serenity. "A já bud budu tady nebo u sebe v domečku" ušklíbl se Matt. "Budeš tady, můžeme být spolu u vás, protože my tam televizi nemáme. Koupíme popcorn, uděláme kakao a můžem koukat na filmy" usmála se Wichiten. "Tak jo" přikývl Matt. "Vidíš je? Znají se týden a už se k němu cpe do postele" řekla Serenity z legrace. "Prostituky by ho ani neznali a lezli mu do postele takže." nechal vyznít do prázdna Byakuya,ale zastavil ho Wichitin prst. "Ještě tak dva centimetry k němu a má prst v nose" poznamenal Matt. "Můj nos by nebyl panna"vyjekl zděšeně Byakuya a tím donutil zapadnout Serenity pod stůl, smíchy samozřejmě. "P-panna?!" řekla nechápavě Wichiten a sjela Byakuyu pohledem, nakonec pro jistotu koukla i pod stůl. "Něco je jinak než jsem si myslela?" nechápala. "No původně jsem byl holka. Říkali mi Byuška, tak jsem se nechal předělat. Sluší mi to ne?" hodil vlasama Byakuya a tím donutil už i Matta zapadnout pod stůl, kde spolu se Serenity ohryzávali nohy stolu. "Vážně? A co tě teda donutilo udělat tyto drastické změny?" zamrkala řasami Wichiten. "Matt. Nejdřív mi říkal, že je strašně na kluky a prostě, tou dobou se mnou mlátila puberta tak jsem se nechal předělat a když se tak stalo tak řekl, že se spletl" donutil už zapadnout i Wichiten pod stůl. "Ty vrahu" ozvala se ještě Wichiten mezi smíchem."Wichiten" usmála se od tabule Yoruichi a Wichiten zmrzl úsměv na tváři. "Wí?" ozvala se Serenity. "Lásko?"ozval se Matt. "Hej ty" naklonil se přes stůl Byakuya. Wichiten chytla jeden pramínek Byových vlasů. "Schwarzkopf?"zeptala se vážně, snad aby se vyhnula tomu představení. "Ne Schauma a radši běž, Yoruichi je dost protivná když není po jejím" řekl a vytrhl Wichiten svůj pramínek. Wichiten se zvedla a pomalu šla. "Ta jde jako na smrt" poznamenal Matt. "Na tu smrt by šla rychle" podotkla Serenity. "Hele, jen si zacpěte uši, hromadnou hluchotu bych nedokázala přežít a na život si kvůli vám nesáhnu" zatřepotala Wichiten nerozvozně rukou. "No tak, nestyd se" povzbudila jí Yoruichi. "Já se nestydím, já se nechci jen ztrapnit. V tom je trochu rozdíl" opáčila jí Wichiten. Yoruichi se k ní naklonila a něco jí pošeptala, Wichiten nabrala barvu svých vlasů a prudce zavrtěla hlavou. Yoruichi se rozesmála. "Miluje tyhle reakce" poznamenal Matt. "Jako vždy je úplně šílená" dodal Byakuya. "Vy jí znáte?" koukla po nich Serenity,která si mezitím pohodlně dala nohy na židli Wichiten. "Jo, tak nějak sme i spolu vyrůstali" pokýval hlavou Byakuya.
"E…." naklonil hlavu na stranu Matt a zacukalo mu obočí. "Wichiten?" nechápal Byakuya. " Já to pořád říkala" řekla klidně Serenity. Wichiten nejistě podupávala špičkou boty do melodie a přemýšlela, proč Mattovi cuká obočí. Asi dostal první tik, protože neslyší, jo to bude nejspíš ono. Mimoděk se ušklíbla. "Tak tohle se mi líbí, není to tak trochu pro tebe?" ušklíbl se Byakuya na Matta když se Wichiten dostala k části s učitelem a žákyní. Matt se na něj ošklivě podíval a radši nic neříkal. Wichiten za hrobového ticha dozpívala. Nervózně si odhrnula ofinu z čela, kterou většinou nosila na patku. " No vidíš, skvělé. Zacpávat si uši nebylo ani třeba" usmála se na ní Yoruichi. "Jo jasně" zamumlala Wichiten a co nejrychleji opustila prostor ve předu. " Kam to lezeš?!" zhrozil se Matt, když Wí zalezla potichoučku pod stůl. "Tvůj nejoblíbenější sen se stává skutečností, raduj se" vysloužila si Serenity menší ránu do nohy. Matt protočil panenkami. "Proč ze mě děláte perverzáka? Z tohohle jsem vyrostl před dvěma lety"rozhodil rukama. "To říkáš teď. Já bych ale mohl o tobě prozradit věci, které by tě stáli vše" usmál se Byakuya. "Jasný, a co třeba?"otočil se k němu Matt s bojovým pohledem. "Tak třeba to objímání polštáře"nadhodil Byakuya. "Ty jsi měl taky tulivou náladu?" zeptala se Wichiten a konečně vylezla zpod stolu. "To bylo rychlý" rýpla si Serenity a vzápětí slyšela své jméno, které řekla Yoruichi. Serenity si povzdychla, ale šla o poznání rychleji než Wichiten. "Taky zpěv?"zeptala se Yoruichi. Serenity jen přikývla a řekla název písničky.
"Má pěkný hlas" poznamenal Byakuya. "Takže se ti líbí. Jo to se mi líbí. Můžeme dávat dvojitý rande a nikdo nebude křen" zatleskala Wichiten. " Jo a ne" řekl Byakuya. "No aspoň jedno pozitivum" usmála se Wichiten a strčila vyzuté nohy Mattovi do klína. "Kam strkáš ty nohy?! "prskl po ní Matt. "Mrzne mi paleček" koukla nevinně Wichiten na Matta. Serenity zatím dozpívala refrém. "Ten refrém znám, ale to okolo ne" prohlásil Matt. "To sem jí říkala taky, když sem to slyšela poprvé" řekla klidně Wichiten. Serenity dozpívala. Wichiten začala prudce tleskat. Serenity rychle odkráčela až dozadu. "Máte hodnocení?"koukla Yoruichi po obou učitelích. "Jistě" přikývli. Tedy alepson Byakuya. Matt se koukl na druhou stranu, kde se tkvěly jisté nápisy. "He…hehe" zasmál se nervózně Matt. "Grafity?" vylítlo Wichiten obočí do vzduchu. "Jediný co umím nakreslit" bránil se Matt. "Klid. Já jsem taky umělecký střevo"poplácala ho Wichiten útěšně po rameni. "Hned se cítí líp" poznamenala Serenity,protože Matt se tvářil pořád stejně. "A tak já mu dám, ona se mu nálada zlepší" zasmála se Wichiten. "Jak tohle můžeš jen tak říct?!" div nevypískl pohoršeně Byakuya. "Zvykneš si" řekla Serenity. "Na tohle určitě ne" odporoval a podal papíry Yoruichi. Všichni se zvedli a spěšně opustili učebnu. "víkend" zaječela Wichiten a skočila Mattovi na záda. Kdyby jí pohotově nechytil za zadek, tak by se válela na zemi. "Matty" ozval se Byakuya. "Víš, kam to saháš?" zeptala se Serenity a s Byakuyou se po sobě významně podívali. Matty nechápavě přejel po látce, krajce, hladké kůži. "Máš tu ruku pod sukní" upozornila ho jemně Wichiten a Matt zrudl a přendal ruce, tak že jí už držel za nohy. "Ten na to nezapomene co?" koukla Serenity po Byakuyovi. "Jen tak určitě ne" pousmál se Byakuya. "Ty se moc často neusmíváš že?" zeptala se ho Serenity. "Ne, moc ne, ale občas to nejde" řekl Byakuya a mile se na Serenity podíval. Matt na mě mezitím počkal a teď si mohla Wichiten hrát s vlasy tmavovlasého učitele, jelikož ho lehce převyšovala. "Co budete dělat poslední víkend v září? Napadlo mě, že bysme mohli jet ke mně. Bazén, velká televize. Jídlo a pití, aby Wichiten neumřela hlady" nabídl Matt. "Bezva. To mám volno" usmála se Wichiten. "Taky. Sestra zase odjíždí na měsíc na Havaje,takže bude klid" řekl Byakuya. "Taky mi to vyhovuje. Takže poslední víkend v září máš na starost čtyři hladové krky včetně sebe" uzavřela to Serenity a všichni stanuli před školou. "Tak v pondělí" usmál se Byakuya na obě dívky. Ty jen přikývli. "já za tebou večer zaskočím a doprovodím tě ke mně" usmál se Matt na Wichiten. "čau Matte" hodila za ním Serenity. "Ahoj" zazněla odpověd Matta a pak dusání, jak se snažil dohonit Byakuyu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014