Shinigamská střední-První ročník: Kapitola 12

28. října 2012 v 18:40 | Wichiten |  Shinigamijská střední-první ročník
Ne? JO! NE?! JOOO! Zatraceně.. tohle zavání schízou že? Nevadí :D jako tento díl.. seznamujeme se tak okrajově s Mattovým otcem, ledem, Mattovým rozkrokem(nehledejte v tom úchylnosti) Wichiten a jejím fyzickým vyčerpáním(nehledejte spojitost s Mattovým rozkorek a její vyčerpaností) s Bundgee lanem a tou potvorou mojí milovanou Ruby... :D Prostě dílek kde se opět trapčí... :D,ale já věřím že se líbit bude... další kapitola bude po kapitola luny,dopsání jednorázovky Wichiten live in Naruto world... :D No kdo si počká ten se dočká že? Stejně jako s no name... :D takže jak píšu na DA "I hope you like it" :D




12. kapitola
Matt otevřel jedno oko, nezvyklá tíha na něm jej probrala dříve, a pohnul rukou. Wichitiny tváře nabrali červenější barvu a něco zamumlala. Matt se nechápavě zadíval do stropu a zkusil dát ruku v pěst. V tom mu ovšem něco bránilo. Wichiten skousla ret, až z něj začalo kapat trochu krve. "Víš… nemusíš na mě tahle, hned po ránu" zamumlala, ale její tváře byli pořád ještě lehce zarudlé. "Promiň" vypískl Matt. "To je v pořádku, nemohl jsi za to, vždyť jsi spal" zakroutila hlavou Wichiten lokty se zapřela do Mattovy hrudi a zadívala se mu do očí. Matt se pokusil Wichiten naklonit, ale ona s emu vysmekla a se slovy "musím čůrat" zmizela v koupelně. Matt pohodlně zavrtal hlavu do polštáře, předtím teda ještě propálil ošklivým pohledem dolní část postele a něco zamumlal. Z koupelny se ozvalo pobrukování a zvuk tekoucí vody. Matt rychle posbíral nějaké oblečení a prostřídal se s Wichiten v koupelně. Když se Matt vrátil z koupelny na chvíli doslova zamrzl. "Kde jsi tu věc vyhrabala?!" zeptal se s náznakem mírné hysterie. Wichiten se jen zašklebila zauzlíkovala onu věc a pinkla to po Mattovi. "To bys mi nevěřil, co všechno se dá najít v šuplíku od nočního stolku" zasmála se ještě Mattovu výrazu, když nafouknutý kondom narazil do jeho tváře. "Wichiten" zavrčel Matt s rudými tvářemi. "V pohodě, chápu tě. Prostě Byakuya je kus chlapa…" zašklebila se. Matt si jen povzdechl. "Není to, jak si myslíš" řekl po chvíli. "Nechtěl si umazat prostěradlo?" zkoušela to dál Wichiten. Matty jen něco zavrčel a Wichiten je prudce objala okolo pasu. "Promiň, nechtěla jsem tě naštvat. Mám takovýhle smysl pro humor" zamumlala Wichiten do jeho klíční kosti. "V pohodě, nejspíš si na tohle budu muset zvyknout, stejně jako ty na mojí domýšlivost" zamumlal do jejích vlasů. "V pohodě já jsem taky narcis" zašklebila se Wichiten a omylem lehce kousla Matta. "Být tebou mě moc nekoušu, nebo pokoušu já tebe" zasmál se Matt. "Co máš v plánu?" zeptala se Wichiten a zaklonila se, aby viděla Mattovi do očí. "To je překvapení" usmál se Matt. "Tak dobře. Mám se oblíknout slušně nebo se nezblázníš, když budu mít ošoupaný džíny?" zeptala se. "V pohodě. Mě to je celkem jedno" pokrčil rameny a matt a v duchu se ušklíbl. "Fajn, skočím se převlíknout k nám na kolej a sejdeme se na parkovišti za půl hodiny?" zeptala se. "Jo jasně, mezitím seženu něco k snídani" usmál se. Rozhlédl se,jen dveře byli otevřené. "Tak jo" pokrčil rameny Matt a šel na hraný lov, do lednice, kde řádila Yoruichi.
"Kde jsi?!" zeptala se jej Wichiten,která se opírala o Mattovo auto. "Bud ráda že jsem ti ulovil snídani" řekl Matt a mimoděk si vzpomněl na chudinku Yoruichi,kterou svázal jejím páskem ke stolu, aby mu snídani nevyrvala z ruky. "Tohle jsem doslova ulovil, jen tvoje učitelka na hudebku mě po mě nejspíš hodí židli" zasmál se nervózně Matt a nasedli do auta.
"A kam to jedeme?" zeptala se Wichiten když už o dvě minuty později měla snídani v sobě plus k tomu když se Matt slitoval a daroval jí ještě půlku své snídaně. "Ke mně domů"odpověděl jí jednoduše Matt. "Co tam?" nechápala Wichiten. "To uvidíš"zatvářil se tajemně Matt. "Znásilňovat případně budu já a ne ty" varovala jej Wichiten. "Nikdo nikoho znásilňovat nebude kotě" uklidnil jí matt. "To je škoda, a já myslela, že navážeme na to ráno" posmutněla Wichiten. "To ráno byla nehoda" zrudl Matt. "Ale já ti nic nevyčítám. Být mladý krásný muž, a vidět takovou krásku jako jsem já, taky bych měla problémy se udržet na uzdě"uklidnila jej Wichiten. "To kde jsem měl ruku byla nehoda. Nemůžu za to, že sme tak leželi" bránil se Matt a sešlápl plyn, jelikož vyjeli z města. " Ale o tý ruce nemluvím" rozhodil a rameny Wichiten a potlačila nutkání vystrčit hlavu z okýnka a užívat si té rychlosti. To už Matt zrudl snad na celém těle. " A za to taky nemůžu" zamumlal nakonec. Wichiten tedy jen zakývala hlavou nechtěla aby se cítil trapně. Ikdyž to jak se červená…
"Jsme tady" ozval se Matt, kdy Wichiten ležela a pochrupovala. Wichiten něco zamumlala a pokračovala v dohánění spánku z toho ranního buzení. Matt si povzdychl, obešel auto a chytil Wichiten s tím že jí odnese, ale ona jej chytla nohami kolem pasu a nechala se nést. "miluju tě, ani nevíš jak moc" zamumlala Wichiten. "Já tebe víc" zamumlal Matt. Wichiten se pousmála a nechala se nést. " Tys to musel hodně žrát že?" prohodila, když míjeli menší vitrínku s různými poháry. "Ještě pořád, jen nemám s kým" přikývl Matt. "Budu hádat, chceš mě to naučit" dala si dvě a dvě dohromady Wichiten. "Samozřejmě" přikývl Matt a postavil Wichiten na zem. "Jsem hrozný střevo a z všeho co je rychlé a jde jen dokola je mi blbě" varovala ho. "Jasně v klidu, stejně hlavní co potřebujeme je souhra" přikývl Matt. "Cože?" nechápala Wichiten. "Řečeno stručně, ty se zapomeneš a já bych si klekl… věř, že mluvím ze zkušeností" otřásl se při vzpomínce na předchozí partnerku, to měl už sto chutí si narvat i do rozkroku polštářky, naštěstí ona skončila dřív než jeho dolní polovina těla vypověděla službu.
"Menší kroky, menší" povzdychl si Matt, když Wichiten i po sté dělala kroky. "vždyť malý kroky dělám" bránila se. "Já vím, že nemůžeš za to, že si tě tatínek udělal s nohama až ke krku, ale ber na mě trochu ohledu" prosil jí. Wichiten zamumlala, že si ho měl tatínek udělat s delšími nohami, ale snažila se. Po dalších pěti minutách se Matt skácel k zemi. "Promiň" vypískla zděšeně Wichiten a udělala tu jednoduchou věc, co mohla, vydala se hledat mrazák. Matty se mezitím válel na zemi ve velmi velkých bolestech. Wichiten přiběhla a způsobila Mattovi noční můru.
"Promiň, myslela jsem, že to pomůže" omlouvala se. "T-to je dobrý"ležel Matt na zemi s pocitem, že umírá. Ted alespoň dolní polovina těla umírá. "Nevěděla jsem, že to bude pak bolet víc" koukala na něj zděšeně. "to je dobrý. To si ani nemohla vědět" zaskuhral Matt. "ale i tak jsem to měla předpokládat" koukala na něj smutně Wichiten. "Nedělej takovýhle smutný kukuče" poprosil jí Matt. "Ale já ti ublížila" přitulila se k němu Wichiten. "Musíš to brát optimisticky, alespoň víš, že nebudou žádné pokusy o znásilnění" zasmál se Matt. "Ono tě to přejde" pronesla suše Wichiten. Matt se ušklíbl, "To doufám" pronesl a postavil se. Wichiten se taky zvedla. "Fajn, zatím si budeš zkoušet svoje kroky" řekl. "Lucifere ty to vidíš" zaklela Wichiten. "Neříká se bože?" cuklo Mattovi obočí. "No říká,ale já a bůh,no tak, kde žiješ?" nechápala Wichiten. "Taky fakt" souhlasil Matt.
"Už ne, už mě všechno bolí" padla k zemi Wichiten po pěti hodinách tvrdé dřiny. "Bolí co?" rýpl si Matt. "Ten led můžu donést znova kdykoli" zavrčela Wichiten do podlahy, Matt zbledl a mimoděk zatěkal očima po místnosti. "Neboj, to byl vtip" usmálas na něj Wichiten a bouchla ho miniaturní pěstičkou do ramene. Tak asi jedeme že? Šilhám hlady" řekla Wichiten a zašilhala očima. "Jasný. Máš hlad, já mám hlad, jídlo tu není…" nechal vyznít do prázdna Matt. "Mám hlad! Jestli nedostanu jídlo sežeru těěě!" zahrozila mu Wichiten. "Jasný jedeme" začal couvat Matt a hledal po kapsách klíčky od auta.
"…. No ale šlo ti to a.." otevřel dveře Matt a zmrzl na místě. "Co je?" nechápala Wichiten a narazila do Mattových zad, když Matt zastavil na prahu. "Ahoj Maile" ozval se nový hlas z pokoje, podobný hlasu Matta jen o pár let, více než o pár let starší. "Ahoj… tati" polkl Matt hlasitě. "Jo. Já radši půjdu, tak zatím Matte" řekla Wichiten a vycouvala pryč. Při cestě do jejího pokoje jí rozdrnčel mobil. Wichiten jej zvedla. "co je Ruby?… Ne jsem lepší, co chceš?…. Cože máma udělala?…Deus meus" pokřižovala se Wichiten a rychle se rozloučila. Cestou do pokoje se zastavila na delší prohlídku u ledničky, kde si nabrala zásoby a hodinu a vydala se do pokoje. V pokoji rozsvítila, shrnula učení na jednu polovinu stolu a vyndala korálky, svou nejoblíbenější zábavu. Pustila si k tomu písničky a ponořila se do korálkování.
Někdo zaťukal na dveře a Wichiten sebou škubla. Zvedla se a šla pomalu otevřít. "Ahoj, promiň netušil jsem že přijede" omluvil se Matt, ve tváři celý bledý. "To je v pořádku" usmála se Wichiten. "Bezva budeš dneska zase spát u mě že?" zasmál se Matt a zacouvali do pokoje. Ani jeden si nevšiml tmavovlásky, která byla v okně na bundgee laně a nenápadně a ještě nenápadněji fotila ty dva,aby mohla svou sestřenici vydírat, až něco bude chtít.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014