Probuzením měsíce- 2. kapitola

28. prosince 2012 v 17:20 | Wichiten &Serenity |  Probuzením měsíce
Tháák Seeinka se dožadovala,jelikož ona nemá word a Wí jí samozřejmě ráda
vyhověla.. druhej dílek naší "dřiny" :D Takže si ho užijte
PEREX



2. kapitola
Dva upíři mezitím doběhli před majestátně vzhlížející hrad v dávných dobách jistě nedobytné sídlo nyní v soukromém vlastnictví aristokratické rodiny upírů starodávného rodu Middonaito."Stále si říkám proč bydlíme v tak nápadném baráku"nahlas přemýšlí Matty."To protože si naše rodina vždy potrpěla na okázalost bys měl vědět"pohotově odpovídá princezna. Mezitím se proplížili přes obří zahradu a dále tajným vchodem dovnitř do sídla."Sem ráda že si nás nevšimli nechci poslouchat kázání bratra jak je to nebezpečné někam chodit bez ochranky "povzdechla si Serenity.Najednou zaslechla zavytí a myšlenky že jí volá a chce jí něco říct se jí rozlily do všech smyslů."Čekej tady Matty a řekni bratrovi kdyby se ptal, že sem šla do knihovny a nepřeju si být rušená"."Co máš v plánu?!"."To sama nevím"bezradně se zadívala do očí Mattyho."Doufám že víš co děláš"soucitně stiskl své sestřence rameno a pomalu stoupal po točitém schodišti dál do hlubin sídla plného upírů. Co mám dělat sem bezradná kruci. Ale něco mi říká že si s ní musím o všem promluvit.Ona je jiná ona nás nechala odejít a vyslechla nás v klidu.S ní bysme to mohli dokázat.Nastolit mír mezi našimi znepřátelenými rodinami.Dál se honily myšlenky princezně hlavou při cestě zahradou,která vedla k mladé vlčici kterou pomalu neznala a přece jen v ní měla důvěru že jí nic neudělá. Stála u starého dubu. "Vítej. Chci ti říct, proč naše rodiny se nemusejí a proč my likvidujeme každého upíra. Nebude ti vadit, když u toho budu jíst? Než jsem zkrotila Christophera chvíli mi to trvalo" řekla rudovláska, jen v rudé košili a kousla si do hot dogu. Miluju kečup proběhlo jí hlavou a upírka se ušklíbla proti své vůli. "Já vím, zní to blbě. Mimochodem kdo jsi nechala svého hnědovlasého přívržence?" zeptala se ze zájmu. "Doma. Copak? Chtěla jsi místo mě jeho?" zvedla jedno obočí upírka. "Ale ne cítím k němu to co ke každému. Pokušení rozdrásat mu krk a nechat ho pomalu zemřít" řekla a kousla si znovu. Rychle snědla večeři, po které věděla, že bude mít ještě větší hlad a zvedla se k odchodu. "Nerada stojím na místě moc dlouho. Říkají, že kvůli vlkovi, ale pravdou je že po dvou letech v kuse proměněná ve vlka mám pár averzí. Ale abych se dostala k tomu, proč tu jsi. Z jakého důvodu chceš mít a případně co jsi pro to ochotná obětovat?" zeptala se. Tak pevně a tak vážně. Princezna pár sekund zvažuje odpověd a pak vážným tonem pronáší svou odpověd."Já sem ochotná obětovat všechno za mír mezi našimy klany". Hledí vlčici zpříma do očí bez náznaku zaváhání tak je princezna odhodlaná."Doufám že se mnou ohledně tohoto souhlasíš a seš ochotná podstoupit to nebezpečí za záchranu našich rodin, než se navzájem vyvraždí"."To je asi vše co bych k tomu chtěla říct,vlastně ještě jednu věc bych chtěla dodat a to že bych byla poctěná, kdybysme se staly kamarádkami"mírně se usmívá na vlčici a podala jí svou ruku na potřesení. Přeju si abys přijala můj návrh přátelství a mohu ti odpřisáhnout že tě nikdy nezradím, nikdy nepomluvím, budu tě podporovat a samozřejmě nikdy neporuším naše přátelství, přijímáš to Wichiten?!"zářivě se teď usmívá na možnou svojí novou a dokonce první kamarádku kterou kdy měla."Víš já nikdy neměla kamarádky jen svého bratránka,ostatní sou spiklenci,kteří podporují názory mého bratra mimochodem bratránek je ta hnědovlasá čtečka myšlenek jak si ho nazvala"trošku se ušklíbla nad tím názvem a s náznakem úsměvu a dál pokračuje v mluvení "přijímáš tedy přátelství nebo ne?!" Překvapeně se dívá na tmavovlásku. "musím ti podat ruku?… neber si to osobně, ale… smrdíš upírem" zasmála se vlčice, ale ruku nakonec stiskla. Její tep se zrychlil. "má to jeden háček, nesmíš se mě dotýkat moc dlouho. Můj organismus reaguje na upíra jako podnět k proměně. Ne že by mi vadilo být na čtyřech nohách, ale to bysme si moc nepokecali" pokrčila rameny a začala klepa prsty levé ruky do svého stehna. "Komu se chceš vlastně postavit? Všem? Nebo máš jen určitou skupinku upírů?" zeptala se přímo. Ozvalo se zavytí. "já ho zabiju" zaklekala rudovláska. Dopadl k nim čistě bílý vlk se zářivě modrýma očima. "Serenity tohle je můj bratr Christopher,alias Modrá. Ty za patnáct minut zbitá bílá chlupatá prašivino tohle je Serenity , jo je to upírka a jo moje kamarádka" seznámila je oba. Modrá se podíval po upírce a cukl hlavou, Wichiten se rozesmála. "Zdraví tě a říká, že ten tvůj upíři pach bude mít v nose aspoň další týden" ušklíbla se.Serenity se nahlas rozesmála což u ní není normální "Ahoj Christophere moc mě těší "mile se na něj usmála"omlouvám se o tom podnětu k proměně sem nevěděla příště si dám větší pozor"vážně pronesla princezna."A musíme se postavit jen těm nejvyšším protože ti ostatní pod námi jsou jen pro ně poskoci, naše aristokratická rodina není jediná s velkou mocí je tu mnoho šlechtických rodů po celém světě, které sou silné a někteří podporují mého bratra ale většina co sem kontaktovala by se postavili naštěstí za mě a mé názory uznávají a dávají mi zapravdu, ale bratr se to nikdy nesmí dozvědět nechal by mě uvěznit jako mou tetičku Elimor tu musíme osvobodit"."Sice ještě nevím jak to provedem ale musíme se o to pokusit". Trošku se začala ošívat a nervózně koukla směrem k hradu"už budu muset jít než mě začnou hledat Mattymu sem řekla ať kdyžtak poví že sem v knihovně a ať mě nikdo neruší, ale brzy to začne být nápadné, jo a s tím upířím pachem ...pokusím se použít parfém abych to trošku přetloukla ale nic neslibuju "pousmála se na ty dva a radši se nezmínila o tom jak jí ,,voní,, vlkodlaci. "Jasné. Vlci stojí za tebou, jsem alfa jižních vlků a mám pod sebou čtyři bety velící ostatním smečkám. Navíc mi nikdy neodmítáme zabíjení, co se upírů týče. Běž. Jdeme Modrá" řekla a proměnila se. Chvíli se na upírku hrdě zadívala a rozběhla se jiným směrem k městu. Černý a bílý vlk se předháněli se, kočkovali. "Myslíš to vážně s tou upírkou?" ozvala se jí zpráva od bratra. "Jistě. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. To neznáš?" poučila jej a oba se změnili až před domem. "Jistě že znám, jen si vzpomeň. Najednou chce být tvá kamarádka a přitom kdybys roztrhala jejího bratrance tak by to zrovna kamarádské gesto nebylo. Wichiten zaskřípala zuby. "toho náfuku mi ani nepřipomínej" procedila skrz zuby. "to ani nemusím, slyšíme své myšlenky. A navíc to nebylo jen tak že jsi ho okamžitě nerozcupovala" ušklíbl se. "christophere, neštvi svojí alfu nebo ti ukroutí hlavu" varovala ho. "jo ale to by alfa nesměla být pomalá a zabouchnutá do upíra" vypískl. To jako podmět stačilo. Místo Wichiten tam stála černá vlčice, ale ani Christopher na nic nečekal a proměnil se. Rudé zase hráblo, poslal telepaticky zprávu gamě a deltě. Jedině ony dvě jí dokázaly zastavit. Ozvalo se dvojí zavytí a než stačila Wichiten zakousnout svého bratra přitlačili jí k zemi dvě vlčice. Jedna se zlatavou srstí a růžovými zornicemi, které přezdívali Zlato a druhá stříbrně šedá s oříškovou barvou očí které říkali Světlo. Alfa uvězněná pod oběma dívkami zakňučela a tím se jim poddala. Obě vlčice s ní slezly a proměnili se. Byli téměř stejné jen jedna byla blonďatá růžovooká a druhá měla podivně stříbrnošedé vlasy a oříškové oči. "Christophere ty prašivino, co si jí zase provokoval?!" podívali se po něm obě a než se nadál dostal dvě rány. Wichiten se proměnila a ležela na zemi. Chci zmrzlinu a pivo" zamumlala. Zatímco See šla zpátky do hradu a slyší útržky konverzace vlků trochu nad tím zakroutí hlavou"Já je fakticky nechápu ale jak sem si myslela Wichiten má vysoké postavení to je dobře potřebuju silné spojence,ne přátele"opravila sama sebe.Mezitím už v klidu prošla zahradou a tajným vchodem vešla do sídla a mířila si to rovnou do knihovny."See si to ty ?!"slyší tiché zavolání uprostřed obří knihovny."Jo Matty už sem tady"pronesla tiše vzala si knížku z jednoho regálu a mířila si to ke stolku a pohodlně hupsla do křesla."Tak co ? jak to dopadlo"nedočkavě se vyptává Matty."Mám novou kamarádku a spojence"se zářivým úsměvem pronesla See."To sem vážně rád,ale ta vlčice mě trochu děsí"."No má trošku výbušnou povahu to je pravda ale jinak je to milá dívka,dokonce už nemám problém se čtením myšlenek"."Takže opravdu měla tak silnou vůli"řekl si spíš pro sebe brunet."Jo to teda má"dodala See."Nescháněl se po mě?!"."Ne naštěstí sem ho nepotkal".Princezna si jen ulehčeně oddychla"díky bohu že tak"."Opravdu to tady mám ráda,tuhle knihovnu,je tu klid ".Pomalu se rozhlíží po obří místnosti s regály až ke stropu plné vzácných starých knih.Regály barvy mahagonu,obložené jantarem."Máš pravdu je to krásná knihovna"přitakal Matt."Mimochodem co sis to vzala ke čtení?!"se zájmem se zadíval na knihu kterou drží See v ruce.Ta se ušklíbla"Vlkodlačí klan a jeho historie"pronesla a trošku se pousmála."Tak to pak jo"zasmál se nad výběrem knihy Matt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anime4 anime4 | Web | 2. ledna 2013 v 9:48 | Reagovat

Dalsi uzasny dil, jen tak dal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014