My name is Wichiten but I am Kiara..

10. ledna 2013 v 19:31 | Wichiten |  Jednorázovky
eto.. nic normálního mě nenapadlo.............................. nevadí. Tuhle povídku sem psala tři dny. Ajo jsem nemocná, takže... a napsala ájinu za jedna... a jendo ua za čtyři a zítra vlekej test nepíšu anepíšu matiku a jem psyhcická potvora,podle spolužačky.... a absolutně nechápu proč mě bije kocour do nohy... a mám čelenku.. červenou *//* a tohle vše je naproto o ničem oprati tomu že s emi nic nechce dělat -,-"... zítra udělám nějaký videjko, zahraju 4 story na píšu si ještě dneska SSko a budeme všichni very happy :D because Wichiten is good god... :D no this is joke. I am devil.... :D Yeaah nechápu proč píšu anglicky.. no nic perex.. ještě si vás oběhnu zlatíčka :D




Potichu vstala, oblékla se a zmizela z místnosti. Byla ještě tma, když dorazila o dvě patra výš, kde měla svůj pokoj a zničeně se položila na postel. Přitáhla si k sobě svůj oblíbený polštářek a rozbrečela se. Jako každý den. Milovala ho, to proto nikdy neodmítla jeho návrh. A to bolelo nejspíš více, akorát že tohle byli okamžiky, kdy s ním mohla být, pokud nepočítala práci. Ta spočívala, že kolem něj poskakovala jako holubička kolem holuba. Když jí L přiřadil pod něj byla šťastná, že si jí třeba všimne, budou alepson přáteli. Všiml si jí… vždy když po ní chtěl kávu, chipsy, nebo sex. To třetí chtěl nejčastěji. Povzdychla si a lehla si. Alespoň na pár hodin.
Vstala a přešla do koupelny. Zadívala se na svůj odraz v zrcadle a povzdychla si, jestli to tak půjde dál, za chvíli ty kruhy pod očima neskryje. Zavrtěl hlavou a opláchla si na opuchlý obličej. Poslední dobou brečela i ze spaní. Vyčistila si zuby a zamaskovala líčidly kruhy pod očima. Sešla do kuchyně, kde okamžitě dala vodu na kafe. Pro něj. Už si zvykla na jeho způsob prožití dne. Celý den hrál hry, nebo hackoval, co potřeboval pro L, ona jen nosila kafe, případně zprávy od něj pro L nebo obráceně. Jako holubice, bohužel ne míru. Dokonce si zvykla na jeho dvojsmyslné narážky. Bývala taky taková, oni oba. Vždyť ji znal,jen ji pět let neviděl a úplně zapomněl, tenkrát používala jako ostatní přezdívku. Kiara… její přezdívka. L měl pravdu, když jí řekl, že by si ji měla nechat. Nechtěla. Milovala jméno, které jí dali rodiče. Wichiten. Zalila mu kávu a odnesla ji do jeho pokoje. "Nazdar čičinko" ozvalo se od jeho pracovny. Houby pracovny. Pokoj kde se v životě snad nevětralo, nikdy se neroztahovali žaluzie, seděl tam den co den, v noci bud si bral její tělo, nebo spal. Chtěla by mít taky takový život. Žádné starosti. Nikdy jí však nenapadlo mu vzdorovat. Proč by měla, když si užívala každou minutu jeho přítomnosti, nikdy jí neurazil. Choval k ní v jistém slova smyslu cit, chtíč po jejím těle. Možná proto že tu byla jediná žena, možná proto že nebyla zase tak ošklivá. Nemohla být,proč by se s ní zahazoval někdo jako on. Vešla i s kávou do místnosti. "Díky" zamumlal, oči stále skloněné k videohře. Přikývla. "Ještě něco?" zeptala se. "Umíš vařit?" ozvalo se. "A-ano proč?" nechápala. Poprvé se jí na něco zeptal a neporučil. "Udělala bys mi něco k obědu?" teď se na ní dokonce podíval. Hnědé vlasy mu spadaly do očí a tím zakrývali tu světle modrou barvu, kterou milovala, ačkoli to nebyla její jediná oblíbená část jeho těla. Pro sebe se ušklíbla. Ta stará Wichiten tam přeci jen ještě byla. "Jistě" přikývla, a na chvíli zmizela. Vrátila se po chvíli. "Co blbneš?!" vyděsil se. "V pořádku, jen abys lépe viděl" zamumlala a čelenku, svojí, kterou nosila věčně v dětském domově mu obratně posadila na hlavu. " Díky" zamumlal. "Co… co bys chtěl k obědu?" zamumlala, stydlivě? Tahle se nikdy nechovala. Ne rozhodně jí nemohl poznat, ne s tímhle přístupem. Vždy byla rázná, ano byla. Již není, zničil vše, čím byla. Zničil to svojí nevědomostí. "Cokoli co nebude ode mě" zamumlal a tím jí dal volnou ruku. Chvíli uvažovala… Jak si pamatovala tak když spolu byli tam zbožňoval sladké. Hlavně palačinky… usmála se pro sebe. Už věděla, co připraví.
"Palačinky?" povytáhl obočí. "miluju sladké ty ne?" podívala se nechápavě, když seděla naproti němu a čekala, až se do toho pustí. "Jo. Miluju sladký…"zamumlal zamyšleně. Bylo toho na něj moc. Sladké, nedokázal se dostat do jednoho zabezpečení a ta krásná holubička co mu poletovala pořád po bytě. Kdyby neměl tu špetku morálky což postrádali oba gay páry v budově asi by se na ní vrhl a nepustil jí. Už nikdy. "Vystydne ti to" zamumlal nevědomky. "Já nemám, ty jsou pro tebe" zavlnila rameny. "Musíš jíst, Vždyť jsi hodně hubená" zamumlal. "V pořádku, já mám jídlo nahoře, u sebe" usmála se. "aha…"zamumlal. Nejspíš se styděla před ním jíst. Ačkoli by to bylo šílené. Tolikrát jí svlékal, tolikrát se pod ním tak roztomile vrtěla. Někoho mu připomínala, ale nemohl si vzpomenout koho. Když dojedl, vzala mu prázdný talíř a šla umýt nádobí. "Umyl bych to sám" poznamenal suše. "můžeš to pak utřít" opláchla talíř a ukázala a hromádku nádobí. "A ty se běž najíst…" poznamenal. Přikývla a odběhla. Matt si nemohl nechat ujít ten pohled na vlnění její sukně a na ten rozkošný zadeček. Miloval to tělo, avšak on miloval jinou. Kiara, jak je to dlouho co jí neviděl. Pět let, když mu L řekl, že pod ním bude pracovat Wichiten a usmíval se potutelně nic nechápal. V tom mu to došlo. Proč se usmíval. Byla by to blbost, ona byla rázná, dvojsmyslná a vtipná. Wichiten byla zamlklá, nikdy neřekla ne.smysl by to dávalo, už jen věk kdy o to oba přišli. Nikdy se tím nechlubil před Mellem nebo Ryuzakim,ale bylo mu tenkrát čtrnáct, Wichiten říkala, že panna není od třinácti, ale málokdy mluvila o své minulém životě, ráda poslouchala jeho a Matt byl natolik netečný, aby se staral o někoho jiného než o sebe. Ty dva roky co tu byla, mu připomnělo dětství. Kiara nedá se říct, že by byla plochá, ale Wichiten měla prsa. Ne nějaký céčka nebo tak, ale oproti Kiaře je měla velké. A ten zadek. Jestli tohle právě není příčinou toho, že je hubená. Pět let… to se člověk dokáže fyzicky hodně změnit, ale povaha zůstává většinou stejná, a že by kiara se stala rozumnou se mu nezdálo. Zavrtěl hlavou. Je to blbost, už mu z těch holek začíná hrabat. Sedl znovu ke hrám, a hrál až do večera.
"Wichiten…"protáhl její jméno. Rudovláska e otočila a uvěznil její rty polibku a tělo v úniku. Nadzvedl s jí a přenesl do ložnice. Rychle jí položil do postele a sundal z ní šaty. Usmál se a ona na okamžik v něm viděla toho čtrnáctiletého panice, přesně tahle se na ni díval. Okamžitě vytěsnila všechny tyhle vzpomínky, když se dotkl zuby jejího citlivého místa. Ohyb mezi krkem a ramenem. Ušklíbl se a jemno místečko lehce skousl. Zasténala. Táhle a tiše. Líbil se mu ten zvuk, proto pokračoval. Když její krk měl červené skvrny vyměnil zuby za jazyk, a po očku jí sledoval. Její tváře měli stejnou barvu jako její vlasy, které spadalis její prsa, a byli po většině postele. Nečekaně se zvedla do sedu a jeho triko skončilo na podlaze, o chvíli i její podprsenka, jeho kalhoty, její kalhotky a jeho trenýrky. Oba byli naprosto zaneprázdnění, Wichiten řádila na Mattově těle, nahoře, na krku, on na rozdíl od ní se věnoval jejímu tělu, ani nemrkla, když do ní vstoupil,byla naprosto uvolněná. Jedno věděla jistě, Matt by neublížil žádné dívce. Ne tahle. Jen tak ho kousla lehce do ramene. Chvíli se na sebe zadívali, oba zpocení, ale šťastní. Ani jeden by před tím druhým nepřiznal, že k němu cítí něco víc. Tímhle to řešili, jinak se spolu moc nebavili. Zato se dokázali shodnout v posteli. Musela se pro sebe ušklíbnout a zároveň se slastně prohnout. Matt se sklonil k jejím rtům a vroucně jí políbil. Nohami jej obejmula okolo pasu…
"Neodcházej" zaprosil, když se Wichiten zvedala. Zaváhala a tím mu dala dost času, aby ji chytl okolo pasu a stáhl si jí k sobě, byli k sobě ještě blíž než když spolu před dvěma hodinami řádili. "P-proč?" nechápala. "Nechci… nechci tu být sám" zamumlala nakonec. Hádal se sám se sebou, ten sadistický bastard s ní chtěl mít jen jedno a ten druhý bastard, který věčně prohrával s ní chtěl chodit. Zavrtěla se, a když jí povolil, otočila se k němu, jako mnohokrát ho zarazilo a její drobnost, ale přesto byla silná. Musela být, nikdy si nestěžovala. Konečkem prstu í přejel po tváři. "Někoho mi moc připomínáš…" zamumlal si spíš pro sebe. "Říkalo mi to hodně lidí" přikývla na souhlas a a bříšky prstů zkoumala jeho tělo. Ted to nebylo o pudech, teď to bylo dětské, zkoumavé gesto. V osmnácti letech… mimoděk s ušklíbla. "Co se děje?" nechápal. "Ne nic." odpověděla a její ruce sklouzly níž. Matt zasténal. Wichiten se pro sebe ušklíbla. "Když jsem tě poprvé uviděl přišla jsi mi nevinná a milá. Ted mi spíš přijde, že jsi zvrácená…" zamumlal. "To víš. Herectví je nejdokonalejší maskování nemyslíš?" zaklonil se, aby na něj viděla, protože pořád byl vyšší. Ach ano, teď už byl vyšší ale před pěti lety tomu ještě nebylo. "Jistě. Jak jinak bychom přežili v noční můře jménem život" přikývl na souhlas. Tyhle rozhovory miloval s kiarou. Wichiten je jí tak vzdálená a tolik podobná. "můžu mít jednu otázku?" zeptal se a znovu slastně sykl. Wichiten si přestala hrát, což neslo za následek Mattovo nesouhlasné zamumlání. "Hm?" přikývla a opět pokračovala v činnosti. "Můžeš toho na chvilku nechat?… snažím se mluvit vážně" zaštrachal rukama pod dekou a chytl její hbité ručky. "Promiň" ušklíbla se. "Dobře, takže… neznáš dívku jménem kiara? Tuším, že ano, jelikož pak odešla do domova, odkud jsi přišla ty…" zamumlal. Wichiten se podívala. Ano bude ho trápit. "Jistě že znám. Až moc dobře, a ještě než se zeptáš, opravdu je spokojená" usmála se, kdyby Matt neměl zavřené oči, jelikož pustil ruce malé Wichiten, viděl by ty dva růžky na její rudovlasé hlavě. "chmmm" zamumlal. Jen Wichiten nevěděla, jestli to bylo proto, že rukou řádila na jeho těle, nebo proto že byl rád, že se má dobře. Po chvíli Wichiten dořádila na mattově těle a vytáhla ruku. Dívala se na ní na Matta a zase na ruku, načež ji začala olizovat. To přinutila Matta zčervenat a odvrátit tvář. "Chm… co je?" nechápala. "Nic…" zamumlala matt do polštáře. "Takže asi půjdu…" pokrčila rameny a chystala s k odchodu ale dvě paže si jí přitáhli zpátky. "Říkal jsem, ať nechodíš" zamumlal do jejích vlasů. Zkousla ret, tak blízko a tak daleko. "dobře…"řekla nakonec. "opravdu znáš kiaru?" zeptal se ještě jednou. "Až příliš dobře" přikývla. "Kde je teď?" zeptal se. Rozmyslela si a řekla to přímo. "Hned vedle tebe" podívala s emu do očí. Matt se zasmál, upřímně. Vzápětí jeho smích rychle ustal. "Ty nežertuješ vid"?" dodal. Zavrtěla hlavou v záporném gestu. "Proč jsi to dřív neřekla?" zeptal se. "A proč by?… myslela jsem si, že už si nepamatuješ na kiaru a Wichiten si bral jako holku do postele…" zavlnila rameny. "Ty seš trubka" zamumlal a pevně jí objal. "Samozřejmě že jsem na Kiaru nezapomněl… a sama moc dobře víš, že já neumím vyjadřovat pocity" zamumlal tuše do jejích vlasů. "Přesto jsi se vždy choval jako by to bylo normální" rýpla si. "A ty sis někdy stěžovala?" ušklíbl se. "Na tebe a na postel? Na to se stěžovat ani nedá"zapíchla mu prst do hrudi. "Zas mi moc lichotíš" ušklíbl se a políbil jí. "Já vím, já vždycky" zašklebila se po polibku. "Tak jasné" přikývl naprosto vážně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 11. ledna 2013 v 12:33 | Reagovat

Naprosto dokonalý!*0*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014