Ve svitu luny-kapitola 14

27. února 2013 v 17:45 | Wichiten |  Ve svitu luny
Já jsem... mrtvá.... jako fakt... nebo spíš nemrtvá.. ne to nejsem chci být vlk... moc chci být vlk..spíše lykan.. chci lykantropii moc jí chci, netrápila by mě taký hnusná rýma a všechno okolo -,-" chci být zítra doma,hodně fakt že jo... nikam nechci... všechno mě bolí.... ale dost o mém zdraví,přináším další dílek luny :) sdnad si to někdo přečte,někdo okomentuje a prostě děkuju jeslti se někdo taký najde :3
PEREX



14. kapitola

"bojíš se?" zeptala se jí malá dívka, když spolu zašli do jeskyně. "Ne" zněla jasná odpověd. "To je dobře" přikývla si pro sebe Shi Tenshi. "Co mě čeká? Teda kromě boje?" vyhrkla Cathlia. Malá dívka se po ní podívala a svým hrubým hlasem j i odpověděla. "Zjistíš něco šokujícího, podaří se ti něco skvělého, zjistíš, co máš a moc a navštívíš minulost". "To je… nepochopitelné co tím myslíš?" nechápala. " Věř luně, dívej se na vše s nadhledem. Prokaž milosrdenství a to ti dá něco velmi důležitého. Přijmi svou budoucnost, věř v přítomnost a bude ti dáno nahlédnout do věcí, jež se nezmění" pokračovala stejně Shi Tenshi. "Stále tomu nerozumím… jaký nadhled, co s lunou…" nechápala, ale shi Tenshi se již dívala do karet. Nejdříve ukázala srdcové eso. "Tvé milosrdenství zapříčí změně děje, jenž byl jednomu mladíku předepsán…", vzala černé J a položila pod eso. Zvedla černé eso a položila jej nad ty dvě karty. "Jen tím že zjistíš něco šokujícího". Vzala černého krále červené Q a pikovou desítku, vyskládala k sobě. Ukázala na krále. "Přijmi svou budoucnost", ukázala na dámu. "Věř v přítomnost" za desítkou naskládala čísla až do dvojky "A budeš moc nahlédnout do minulosti" zakončila to. "Nechápu tě… co tím vším myslíš" zněla zmatená odpověd. Shi Tenshi se zvedla a dotkla se medailonku. "Prostě věř svému odkazu, jménu, rodu a své mu předurčení. Bud milosrdná, dívej se na vše s nadhledem, nenech se ovládnout emocemi, pak projev důvěru luně a ta ti odemkne dveře do minulosti a odhalí přítomnost a ovlivní budoucnost" s těmi slovy zmizela, žádné vypaření, prostě odešla a nechala jí tam samotnou. Cathlia vyšla celá zmatená. "Jistě, už zase mluvila tak aby to pochopila jen ona sama… celá ona" zabrblala Wichiten. "Víš, u čeho máš alespoň začít?" zeptala se mile Serenity. "Říkala něco o tom, ať důvěřuji luně, pak že se mám na vše dívat s nadhledem, mám prokázat milosrdenství, ale to až zjistím něco šokujícího. Mám přijmout budoucnost, věřit přítomnosti a poté budu schopná navštívit minulost" řekl stručně Cathlia. "A to je ten důvod proč jí nesnáším… neřekne přímo co má člověk udělat" nafučela se Wichiten. "Něco šokujícího… teď mě napadá jen to že Wichiten sehraje těhotenství…" zapřemýšlel Felix. "Týká se to chlapce" ozvalo se. "Líbí se ti někdo?!" napadlo první Serenity. "Um.."-tváře Cathlii zčervenali-"Lucass je moc hezký" špitla ještě. "Tak to bude šok, až to zjistí"obrátila se Wichiten na Serenity jako by tam Cathlia nebyla. "Co… až zjistím?" zeptala se. "Nech se překvapit" řekla tajemně Wichiten. "možná to překvapení odstartuje to ostatní" zapřemýšlela. "To je dost možné" přikývli obě dívky a vyšli z lesíku. "Ted ještě pro ten bloček že?" zeptal se Matthew, který sedl na místo řidiče. "Jo" usmála se Cathlia. " A já si rovnou koupím bižuterii, drátky a vlnu" usmála se Wichiten, "Ty jsi na to ujetá což?" zeptala se Cathlia. "Jasné. To by jinak nešlo. A Serenity strašně nádherně kreslí" usmála se zářivě Wichiten. "Nepřeháněj" zamumlala Serenity. "Nepřehání" potvrdil to Matthew. "mi něco ukážeš ano?" zeptalas Cathlia Serenity. Ta jen pokrčila rameny. Matthew zastavil před jedním krámkem. "Vzhledem k tomu že ty zde strávíš půl dne, tak jedem zatím dál" vysypal Wichiten z auta a pokračovali. Zastavili o pár bloků dál u papírnictví. "Běžte. Mě na tohle stejně neužije" ušklíbl se a popohnal obě dívky ven z auta. Cathlia vstoupila do krámku se Serenity v patách. Cathlia se rozhlédla po krámku a zamířila k poličce s notýsky, chvíli tam jen přehrabovala mezi různými růžovými deníčky a podobnými blbůstkami. Serenity naopak začala přemýšlet jaké čtvrtky a pomůcky si má koupit. Když si vše promyslela, začala se po tom shánět a požádala prodavačku, která se usmívala tak jako měla v popisu práce, o nějaké věci. Nakonec jí to vše prodavačka dala do tašky a řekla konečnou sumu. Cathlia po chvíli přehrabován našla sešitek, který měl na rubu něco podobného medailonku, co se jí houpal na krku. Serenity zaplatila a stejně tak Cathlia. Matthew seděl v autě, měl zapnuté rádio a hrál nějakou hru na nintendu. "Můžeme vyrazit pro šílence?" zeptala se s pobavením. "Jistě" přikývla Serenity. "Myslíš Wichiten?"nepochopila Cathlia. "Koho jiného" ušklíbl se zvesela a o chviličku sáli před krámkem s bižuterií, z něho právě vycházela Wichiten,která toho nesla jako vždy, hromadu. "co s tím vším chceš dělat?" zhrozila se Serenity. "No z něčeho udělám náušnice,z něčeho stromky,mám tam pár balení korálků na jarní věnec, pak ještě jsem si koupila vlny abych měla co háčkovat…"rozpovídala se rudovláska. Všichni jí okamžitě začali okatě ignorovat a za chviličku sklapla.
"Tak dámy račte vystoupit" zachechtal se Matthew před domem Wichiten. Všechny tři pomalu vystoupili, jen Wichiten obešla auto a ještě chvíli se s Matthewem na něčem domlouvali, ovšem mluvili příliš potichu tak že je nebylo slyšet. Občas se významně zadívali na Cathliu,nakonec mu Wichiten lípla pusu na čelo a Matthew odjel. "Všichni všechno nakoupeno?" zašklebila se Wichiten na svojí tašku. "Ta holka je šílenec" pípla potichu Cathlia. "No vzhledem k tomu že to dost vydělává…" nechala vyznít do prázdna. "Jednoduše řečeno kombinuje to, co jí baví a vydělává na tom" převedla to Serenity. "aha" pokývala hlavou Cathlia. "no jo. Serenity taky vyrábí… také hezké… náhrdelníky" usmála se ještě Wichiten. Cathlia jen pokývala hlavou. "Jinak, měla by jsi se zase objevit doma aby neměli starosti" napadlo Serenity uprostřed obývacího pokoje. "to je pravda, zítra…zítra je navštívím" rozhodla se Cathlia. Wichiten i Serenity se usmály. "ale nejdřív si uděláme večeři a zasedneme k televizi… dávají dneska komedii" ušklíbla se zvesela Wichiten. "Co chcete k večeři?" zeptala se Serenity,mířící do kuchyně. "Co uděláš" ozvalo se dvojhlasně. Cathlia se posadila ke stolu a otevřela deníček. Napsala dnešní datu ma pomalu začala psát, co se dozvěděla a třídila si tím myšlenky. Nebylo to holčičí gesto, psát si deníček, bylo toho na ní tolik, a když psala vše se jí zdálo jednodušší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014