Vampires and hunter- "War or love" - Kapitola 33

11. června 2013 v 12:42 | Wichiten |  Vampires and hunetr- war or love
Heh.. předpoesldní kapitolka,psala sem jí eto.. dýl,ale pamatuju si že sem byla naštvaná nebo něco takýho a nehorázně mě to uklidnilo xDDD jinak budu mít Wichitánii nejspíš zítra,až mi přivezou skřín :3,ale tu skřín nemyslím, tu krabici od ní myslím... XDDDD jinak dneska se snažím(zatím bez úspěchu) stáhnout funkční Sony Vegas, protože mi nejde nikdy cracknout >.> ale to je šumák xD dneska se chystám napsat SSko,ty díly co mi chybí (ano došlo mi že prvák bude končit T.T,ale nesmutněte maminka Wí bude psát i Shinigamijský prázdniny ;) ) ale to je fuk užijte si Vampíky :3
P.S. Dizi, já dobře nepíšu, nebo možná to bude tím že už mám eto.. skoro 5 let(WTF?! :D) praxe? :D ale kdybys četla moje prvotní povídky,co tu nai nejsou... heh.. poplavila by ses XD

PEREX



33. kapitola
"Je to šílený, jdeme s šípy, meči, a já nevím čím ještě proti palným zbraním, připomíná mi to avatar" zabručela si pro sebe Wichiten a upravila si obouruční meč na zádech. "Však víš, že Matt má pár hraček, o které se nehodlá dělit, a i někteří z nás mají pistole" ušklíbla se Serenity. "no jo ty jeden Legolasi" ušklíbla se Wichiten,při pohledu na Serenity,která měla luk, toulec se šípy a dvě dýky. "Aspoň nemám na zádech náhradní díl od gilotiny" vyplázla na dvojče jazyk Serenity. "To víš, Matt se táhne s tím stojanem, já mám jen tu potvoru, která stíná hlavy, Byakuya hodí sekneme,odklidíme a jedeme dál" ušklíbla se pobaveně Wichiten. "Ty jsi tak podivně zvrácená" oklepala se Serenity. Wichiten přikývla a se slovy já vím, vyšli na chodbu, kolem nich se prohnala parta upířích chlapů, od hlavy až k patě ozbrojená. Došli až před kryt. "Tak jo panstvo, krvavé koktejly až po bitvě" pronesla nepříliš inteligentně Wichiten,přesto se pár lidí zasmálo. "Ty ale umíš povzbudit" ušklíbl se Matt a vtiskl Wichiten polibek na čelo. "Já vím" mrkla na něj Wichiten. "Tak kolik jich sundám, dvacet, třicet" mumlala si pro sebe Wichiten. "Dám jich víc než ty" zareagoval Byakuya. "Ty se chceš vsadit?" ušklíbla se Wichiten. "O co?" dodala vzápětí. Serenity si povzdychla, už je to tady zase. "Když vyhraju s tím, že jich budu mít víc, vzdáš se na měsíc sladkostí" ušklíbl se Byakuya, a jeho úšklebek když po tváři wichiten přelétl zděšený výraz. "Dobře, když ale vyhraju já, jakože vyhraju, budeš se měsíc chovat šíleně" koukla na něj Wichiten vítězně. Byakuya se zatvářil mírně zděšeně, ale pochlapil se a podali si s Wichiten ruku. "Přesekněte to někdo, než si top rozmyslím" ušklíblas Wichiten zvesela. Serenity to přesekla. "Dávám tři stovky na Wichiten " zachechtal se Matt. "A já tři na Byakuyuu" přikývla Serenity a všichni čtyři se zasmáli, jako by snad nešli do boje ale do kina.
"Není jich moc" pokrčila rameny. "Je jich tam asi pět set" přeskočil Mattovi hlas. "Matte, zníš jak wichiten ,jenže když ona měla tenhle hlas tak jí bylo osm" ušklíbla se pobaveně Serenity. "Má hlad, má žízeň, nechce se mu prát, chce nás rozsekat…." Začala Serenity hlásit myšlenky lovců. "Támhle ten chce přehnout Juliet. Docela zajímavé myšlenky" ušklíbla se ještě. "Odkdy máš můj humor?" zeptala se Wichiten. Serenity se zarazila. Humor. Wichiten. Wichiten a humor. Má Wichitin humor. "Do pytle já se z toho všeho zcvokla" rozesmála se. "Víš Byakuyo, jestli to všichni přežijeme a že přežijeme, asi budeme navštěvovat Serenity v nějakém cvok hausu" zamyslela se Wichiten. "Ne že by mi to nevadilo, ale bojovat se nebude?" zeptal se Matt. Jakmile to dořekl, tak se lovci rozběhli proti nim v hurotonském řevu. "Stačí ti to jako odpověd?" zeptala se wichiten a sundala si meč. Rychle Matta políbila, stejně jako Serenity Byakuyuu,jako kdyby to bylo naposled a všichni se rozběhli, každý naprosto jinam. Matt je střílel zezadu, stejně jako Serenity je trefovala šípy, Byakuya s Wichiten s rozběhli dopředu. "..desátej…" počítal Byakuya. "Třináct, čtrnáct…" máchala Wichiten obouručním mečem, a její rudé vlasy naprosto ladily s krví, která tekla všude a proudem. O několik metrů dál bojovali současní vládci, Tristan a Sylvia. Tristan měl jako jeho mladší dcera obouruční meč a Sylvii patřil kord, malá ale velmi nebezpečná věcička. "Serenity se otočila, přesně v tu chvíli se Matt zbavil lovce, který by jí zasadil smrtelnou ránu. "Díky" řekla zadýchaně Serenity. "Neděkuj" zněla stručná odpověd následovaná několika výstřely. Wichiten s ocitla zády k Byakuyovi. "Jak seš na tom?" zeptala se pobaveně. "Osmnáct" zněla odpověd. Oba udělali výpad. "Sme na tom stejně" řekla Wichiten a oba opět zaútočili. "Jak je na tom wichiten s Byakuyou?" zeptal se Matt. "Podle jejich myšlenek vede zatím Wichiten s náskokem o dva lovce" ušklíbla se Serenity,vzala jeden nůž, pečlivě schovaný a mrštně jím hodila. "Díky" naznačila Wichiten rty, ale myšlenku i na dálku Serenity slyšela. "Nemůže mimochodem ohrozit Alexův život?" zeptal se Matt. "Ne, nemůže. My jsme silní už odmalička, nemůže mu nijak ublížit" usmála se Serenity nad Mattovými starostmi. Ozvaly se další výstřely a další lovci padli k zemi, bohužel nejen oni. I upíři. "ti lovci jsou hrozní, padaj jako mouchy" ušklíbla se Wichiten a na její lehce bronzovou plet dopadli kapky krve. "To se stává, když je tu kosíme" ušklíbl se Byakuya. "Jistě, chtělo by to kosu a černej hábit" přikývla sarkasticky Wichiten a další dva lovci padli dolů. "A kosy" přikývl. Další pár lovců padl. " A rudě svítící oči" pronesla rudovláska, když v tom jí jeden lovec řízl katanou. "Tak ty budeš plivat?!" použila hlášku z Rychlého Stripese a zapíchla lovce, jako kdyby to byla jednohubka. "No a záhrobní hlasy" řekl Byakuya a taky poslal jednoho dolů. "Serenity z nás musí někde vzadu umírat" ušklíbla se Wichiten. Jakou měla pravdu Serenity, střílela, krájela, smála se a tlumočila Mattovi vše, co ti dva vepředu pronesli. Matt si přehodil zásobník a se slzami smíchu sundal pár lovců. Matty si potichu prozpěvoval narvales a střílel lovce, Serenity se šklebila jednak z Matta a jednak z Wichiten a Byakuyy,kteří už teď velmi vážně probírali na co se budou dívat zítra. Povzdychla si.
**
Další týden, když již ošetřili všechny raněné a připravili pohřeb pro ty, kteří padli v boji za svou svobodu, dá se to tak říci. "A vyhrála jsem já, osmdesát jedna" vyplázla jazyk Wichiten na Byakuyu. Byakuya se pokusil vytáhnout koutky do nějakého vysmátého obličeje, které měla v zásobě Wichiten,ale vypadal spíš děsivě než trhle. "Ne to je dobrý, nemusíš to plnit" zasmála se Wichiten a zachvátil jí studený pot při pohledu na tmavovlásku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verí Verí | 11. června 2013 v 16:40 | Reagovat

Pěknej díl...;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014