Probuzením měsíce-kapitola 12.

14. srpna 2013 v 20:18 | See&Wi |  Probuzením měsíce
Ahojky lidičky :) tady je kapitolka číslo 12 ^^ a těšte se na 13. bude totiž oddechová a trošku crazy a Wí bude bydlet na stropě z toho xD


12. kapitola
"Wichiten" řekl její jméno její bratr. "Chrisi" usmála se a pak jedním rozmáchlým gestem udělala to co vždy. Rozcuchala jej. "Co blbneš?" vypískl zděšeně christopher a pokusil se svoje blonďaté háro připlácnout k hlavě. Wichiten se ušklíbla. Rozezvonil se jí mobil. "Oproti její rádoby drsné image se ozvali ItaloBrothers a jejich píseň My life is a party. Zvedla to. "Jo Val?" houkla do mobilu. Chvíli soustředěně přikyvovala. "Kolik?" zeptala se. "Čtyři?! To je nemožné" zavrtěla zároveň hlavou. "Ne oni na to nemůžou mít vliv, musí to být někdo další" zamumlala si pro sebe. "Samozřejmě že přijdu, ale nechám i tak pročesat les… cože?! Podobný pach? Jste si jisté?" zase chvíli poslouchala. "jo dobře, s Chrisem tam budeme za pár minutek, jo čauvec" ukončila hovor. "Máme tak trochu vlčí záležitost, čtyři nováčky" usmála se nervózně na tu její bandu. "To není možné, nikdy jich nebylo víc než dva" zavrtěl hlavou Christopher. "Prý zachytily i pachy. Zlato a Světlo si sou jisté, že jeden je až moc podobný tomu, který má Matthew" pokračovala Wichiten. "Otec" zavrčel Matthew, otočil se a rozběhl se do lesa. Wichiten se podívala na Serenity, vůbec to nechápala. Ta se úzkostně podívala Wichiten do očí a jen lehce potřásla hlavou na znamení, že sama neví. "Musíme za ním, kdo ví, jaké neštěstí by se stalo" řekla s rozvahou. "Tím myslíš, že by se servali jako psi?"zeptala se Wichiten. "Ano, přesně toho se obávám. I když já mám též nutkání mu rozbít tu jeho fasádu"prokřupala si ruce Serenity. "Fakt bych nechtěl být znova její nepřítel"syknul Suigin na Chrise. Ozvalo se uchichtnutí. Serenity nadzvedla obočí. "Je tu něco vtipného?" nechápavost v očích se prohloubila o něco víc, když se ti dva začali smát. "Já tu mluvím vážně tak se tady nesmějte vy dva malí pitomci"nafoukla tváře See. "Ona řekla sprosté slovo!"ukázal nevěřícně s pusou dokořán Chris. "No a co sem snad jeptiška?" zadívala se na něj frustrovaně See s odevzdaným výrazem v obličeji. "Já ho zabiju!" ozvala se v hlavě Serenity Mattova myšlenka. "Honem musíme si pospíšit" a vyběhla upíří rychlostí ven ze dveří.Suigin ji bez zaváhání následoval a Wichiten se proměnila ve vlčici společně s Chrisem. Udržovali s upíry krok a běželi na onu mýtinu, kde před pár dny trénovali souboje. "Zdá se mi to nebo se všechno děje na té mýtině"povzdychla si Serenity. "Nezdá to je fakt"ušklíbl se na ní Suigin. "Tam si mě i téměř skalpovala"zasmál se. "Ani mi to nepřipomínej"zabručeli rozmrzele. "Hele vy dva radši mákněte obávám se že se něco stane" překládala Wichitiny myšlenky See nahlas. "Neboj Wichiten nějak to zvládneme". Už je dělilo jen pár metrů od cíle. "Pospěšte si"sykla Serenity. Škubla sebou, ještě jednou a zoufale zavyla. Christopher, smykem zastavil. Podíval se po svojí sestře, která mhouřila jedno oko. Černá vlčice zrychleně dýchala. "Máme prý-" kolem ní se prohnala tmavá vlčice v závěsu s bílým vlkem, odněkud se vynořili další tři vlci. Jeden tmavě rezatý, druhý stříbrně bílý a třetí s pískovou srstí. "Jít, to sem pochopil" ušklíbl se sarkasticky Suigin. Tmavá vlčice zastavila a zavrčela na ostatní. Kolem ní proletěl Matthew a zrzavý vlk jej zachytil vlastním tělem, než aby dopadl na strom a jistě si zlomil vaz. Wichiten s proměnila a zlostně se zadívala na muže, který byl nápadně podobný Matthewovi. "Ah, takže ty si alfa?" povytáhl obočí a rozesmál se. "Ženská velí našemu úhlavnímu nepříteli, jednodušší to snad ani být nemůže" zadíval se na ní. Postupně se proměnili všichni vlci. "Hele, jestli se ti něco stane, stane se to i naší alfě, a jestli se něco mojí lá-alfě stane, budeš mít ty hlavu na špalku" zavrčel na něj Bryan. Doběhla i Serenity se Suiginem. "Dlužím ti poděkování, ale ty mi dlužíš mnohem víc…. Dlužíš mi smrt otce, a Mattovo oko, ano já vím, taky zbožňuju sadisticky lidi týrat, ale tebe vydeptám tak, že nebudeš ani vědět jak se jmenuješ" zavrčela Wichiten a bleskově se dostala k otci Matthewa, jeho poskoci. Ikari a jedna brunetka nestačili ani mrknout a hnědovlasý upír šel k zemi. Wichiten bleskově uskočila. "Takže ještě jednou se ho dotkni a sežeru tě" zavrčela a naráz se všichni proměnili. Serenity si měřila strýce tvrdým bezcitným pohledem plného odporu. "Orlando Middonaito"procedila jeho jméno skrze zaťaté zuby. "Jsi ostuda celého našeho rodu". Ten se na ní podíval poněkud zaskočeně a usmál se.Wichiten vrčela na něj pár metrů opodál a postupně vrčela celá vlčí rodina. Orlando pořád usmívající se s otravně úlisným úsměvem vyskočil na nohy tak že by to lidské oko nemohlo postřehnout. "Naše milá malá princeznička Serenity"pronesl sladce. "Koukám, že ses dala dohromady s tou vlčí spodinou"zachechtal se zlověstně. "A to ty mě říkáš, že jsem ostuda rodu, nejdřív by ses měla zamyslet sama nad sebou"oklepal si ruku a pár kapek krve spadlo do trávy, která se teď rudě třpytila. Serenity byla v šoku nad tím a pozorovala sekundu, jak pár kapek steklo. To byla Mattova krev. Krev její jediné pravé rodiny. V tom okamžení se zadívala na Ikariho.Ten se na ní díval s bolestí v očích. Zhluboka se nadechla a vytáhla katanu kterou měla uloženou v pochvě na zádech a namířila jí na Orlanda. "Za tohle zaplatíš krutou daň, připravte se na válku"zasyčela Serenity. Suigin se postavil po jejím boku a vlci se přiblížili těsněji k nim. "Oh budu Vás očekávat připravte se na vřelé uvítání"zachechtal se Orlando a v tom okamžení jako by se po nich slehla zem. "Co to sakra bylo?"zavrčela Wichiten ve vlčím těle. Serenity jí odpověděla na její myšlenku. "To ta bruneta Esmet se jmenuje její dar je teleportace, je to neobvyklý dar, ale původně byla čarodějka než se změnila na upírku Orlando ji přeměnil právě kvůli jejím schopnostem"řekla zachmuřeně Serenity a přemýšlela nad tím proč měl Ikari tolik bolesti v očích když se na ní díval. Vlk, který zachytil Matthewa se proměnil. Do Mattovy tváře se šklebil Bryan. "Tak upír lítat neumí jo?" zachechtal se a vzápětí odletěl a zastavil se o nejbližší strom. "Neměla by si být tak brutální Wichino"pokáral jí brunet. "Ty mlč. Ty seš masochistický upír" zavrčela na něj a jedním prudkým pohybem si roztrhla košili. "Zornici ti nedá do kupy nic, to v ní štoural až moc" říkala spíš pro sebe a rychle mu převazovala zraněné oko. "čarodějka? co na nás ještě vybafne, troll,elf?" zeptal se konečně někdo inteligentně. Byl jím Christopher. "Vysvětlování bude později. Teďka běžte za mladými a hlídejte je, přijdu později" poručila jim Wichiten. Lykani přikývli a ve vlčích podobách zmizeli v lese. "Wichiten,jsi pořádku?" zeptal se Matt. "to si piš, že kurva nejsem, tvůj fotr je úchyl" zakoulela očima. "cože?" zeptal se Matt. "Když sem mu dala pěstí řízl mě, obyčejně by seto zahojilo, jenže to měl postříbřený, to budu mít na stehy a zůstane mi tam jizva, podívej"řekla Wichiten a tak aby to Suigin nebo Serenity neviděli se naklonila, odhrnula okraj podprsenky. "Jau" zkřivil obličej Matthew. "Počkejte nějak se nechytám" zamávala rukou Serenity. "já taky ne, bude to trvat ještě chvilku, mimochodem co si říkala tenkrát o krvi, že dodá energii?" zeptala se Wichiten. "hm" přikývla Serenity. Wichiten si odhrnula jednu část krku. Otočila se zády k Matthewovi a počkala, až se do ní hladově zakousne." až se napije, vezmete ho za Valentinou, má kliniku na tom druhém ostrůvku u jezera, protože na vaši soukromou nemůžete, do nemocnice taky ne,to byste nevysvětlili, a Valentina je schopná vyléčit vše, já budu muset-" přivřela jedno oko, jelikož sání krve je velmi příjemné,když je to darované-" Muset za mladýma,aby vše pochopili a vysvětlit jim to, pošlu za vámi Bryana. Ať už se chová jako pitomec z jakéhokoli důvodu, postará se o vás" dořekla přesně ve chvíli kdy se Matt odtáhl od jejího hrdla. Suigin,který se celou dobu radši díval jinam se na ní zadíval. "No nečum na mě, odběr krve nesvědčí nikomu" zakoulela očima Wichiten. Ještě jednou se podívala na Matthewa. "Jo ještě jedna věc...sakra zase sem zapomněla, jak se to řekne po vašem, takže po mém, Ti amo" usmála se něžně a poté zmizela v houštinách. Matthew se podíval po Serenity ,nedbal na to, že právě přišel o jedno oko, že se právě napil krve. "Slyšelas? Miluje mě" řekl oblouzněn. "Lidi nechci nic říkat, ale na tohle nemáme čas" zamručela nespokojeně Serenity,svírajíc křečovitě svou katanu.Suigin se na ní podíval jak Serenity nepřítomně kouká před sebe a nervózně si kouše spodní ret tak moc až jí stekla kapka krve a než stačila spadnout rychle ji olízla jazykem. "Honem balíme to musíme vzít Matta k Valentině"řekl vážně Suigin. "Ok, Chrisi ty ho tam doprovodíš společně se Suiginem ukážeš jím cestu. My se Serenity půjdem zpátky do domu a promyslíme si co dál."uzavřela rázně debatu Wichiten který stoupl ruměnec do tváří a trochu zavrávorala. "Promiň, lásko" zamumlal překvapivě něžně Matt. "Vypil jsem příliš tvé krve" vydechl zkroušeně. "To víš no já jsem pro každýho neodolatelná" zašklebila se zvesela. Serenity beze slova dál nepřítomně koukala před sebe, až když do ní šťouchla Wichiten tak sebou trhla. "Vypadala jsi jako náměsíčná" poznamenala Wichiten. "Promiň" zamumlala a vydala se rázně směrem k domovu.Wichiten jí byla v patách a raději se přeměnila ve vlčici, aby zůstala v kontaktu s Chrisem, který se vydal společně se Suiginem a Mattem za Valentinou. Zatímco Serenity s Wichiten dorazili už domů a připravovali plán a domlouvaly se na taktice Chris a ostatní spolu pomalu šli k ostrůvkům. "Tak fajn chovejte se k Valentině slušně má podobně výbušnou povahu jako Wichiten a neptejte se ji na proměnu je to citlivé téma pro ní protože to neumí"řekl ve spěchu na vysvětlenou Chris a pomalu je vedl k můstku, který vedl přes ostrov. Kdo by čekal, že to bude normální ošklivý kovový nebo při lepším dřevěný most tak se hodně splete. Tenhle byl spíš jak z kouzelného lesa z velkých kulatých kamenů které vedly přímo na ostrůvek který byl prorostlý statnými duby a uprostřed nich se krčila malý dřevěný domek vystavený v korunách stromů toho největšího dubu. "Páni"řekl uznale Suigin očarován tou krásou jak ho zasáhla, když došli na břeh. Do domu se mohl člověk dostat po dřevěném točitém schodišti, anebo jak si všimnul Suigin napravo byl vybudován primitivní ale účinný výtah. "Tak vždycky takhle jsem si představoval dům Robinsona" uchechtl se. "Jo taky mě to napadlo"přitakal s úsměvem Matt. "Kluci a to jste to neviděli uvnitř"zajásal zvesela Christopher. "Je to tam jak na tropické dovolené až na to že tu chybí palmy s kokosy"posmutněl trošku. "Ale jinak to nemá chybu" ušklíbl se. "Tak pojďte už nás čekají".Suigin a Matt ho pokojně následovali a když vystoupali nahoru uvítala je ve dveřích Valentina. Krásná vysoká dívka s divokými tmavě malinovými vlasy a jedním černým pramenem ve vlasech. "Vítám vzácnou návštěvu" ušklíbla se a rozcuchala Chrisovi vlasy ten nafoukl rozzlobeně tvářičky a to jí rozesmálo ještě víc. "Taky tě nesmírně rád vidím" řekl přidrzle Chris. " Páni ty tě zřídili" pronesla po zhlédnutí Mattova oka. "Chvilku vydržte rodiče tu budou za chvíli"řekla a odeběhla do kuchyně. "Doufám, že si dáte čaj"ozval se její hlas. "Určitě Valentino a udělej ten svůj speciální z lesního ovoce" zašvitořil Chris a odhopsal k ní do kuchyně.Suigin toho využil a porozhlédl se po prostorné místnosti. "Sedněte si zatím v obýváku hned to donesu" zavolala ještě zvesela Valentina. "To tedy neodmítnu" ucedil skrz zuby Matt a namáhavě dosedl do křesla. Přesně sem ladilo. Dvě větší křesílka a gauč z tmavé kůže společně se skleněným stolkem a na zdi moderní plazmová televize. Dřevěné stěny byly potapetovány nádhernou zelenou tapetou s tmavými květinami. Ale jinak byla místnost střídmě zařízená jen pár skříněk a drobností. Valentina mezitím donesla na stůl čaj, který omamně voněl. Já vím, že upíři to většinou moc nemusí"dodala omluvně "Ale myslím, že by Vám i přesto mohl chutnat" usmála se na ně. " Děkujeme za pohoštění"řekl zdvořile Suigin. Valentina na něj vyzývavě zamrkala a Suigin to okázale ignoroval a napil se způsobně čaje."Valentino na Suigina moc nekoukej, tam ti pšenka nepokvete" ušklíbl se pobaveně Christopher. "To už je další fešák ve tvé kategorii?" povzdychla si z otázky. "Ne Suigin je bez zaměření… on asi rád nějaký to zvířá-jau! Ne do hlavy ne budu pitomej, no tak Suigine nemlať mě" ozývali se duté rány. "No tak moc s ním nelomcuj, aby se to dalo vůbec vyšetřit" objevila se ve dveřích dívčina s podnosem kde byli čtyři šálky čaje. "Tak ať neprovokuje" nafoukl se stříbrovlasý chlapec.
"Stýská se mi" povzdychla si rudovláska. "Dyť jste od sebe necelých 15 minut" nechápavě se na ní zadívala Serenity. "To je jedno, stýská se mi" zamračila se Wichiten. "Matthew je vlastně taky jedináček co?" napadlo rudovlásku náhle. "No...svým způsobem"zasmála se nervózně Serenity. "Jak to myslíš?" koukla na ní Wichiten. "No jeho otec má ještě nemanželskou dceru Sabinu, jenže o ní nikdo neví kde je, poslední zprávy byli z Ruska a to je hezká řádka let…" usmála se nervózně Serenity. "Takže on má ségru jo… starší? O kolik? Rok dva, padesát, půl tisíciletí?" rýpla si okamžitě, prostě neodolala. "Něco málo přes půl století...ale je podobná Mattovi, taky bys jí hádala méně než něco přes 50" ušklíbla se Serenity. "To bude těmi kolagenovými injekcemi a Niveou Q 10… " nahodila sarkasmus Wichiten. "Ty seš taky…" ušklíbla se Serenity a obě se rozesmály.

"Hezký… moc hezký"konstatoval tmavovlasý muž, který se úchylně hrabal Matthewovi v oku. "Je normální, že v tom nemám cit?" snažil se podívat zdravým okem na doktora. "Popravdě nevím, jak funguje vaše tělo, ale u lykanů je ztráta citu naprosto normální" povytáhl nos, již asi po padesáté. "Je možnost že by se zrak dal vrátit. Je to jen má domněnka založená na tom že upíři máte normální lidské a upíří já, stejně jako my lykani jsme podobně založení. Naposled kdy takto přišla o oko Patricia před 80 lety, ta dívčina co připomíná oživlou panenku, jistě si ji někdy zahlédl, s tou páskou na oko v růžovém provedení, tak jako vlk vidí naprosto normálně. Takže si dovoluji odhadovat, že kdybys probudil čisté upíří já a poté ho na polovinu potlačil, že by se ti mohl zrak vrátit, jaké by byli ovšem další důsledky tak to nevím" povzdychl si doktor. Matt se na chvilku zamyslel a pak se rozhodl, že to nechá radši plavat a promluví si o tom se Serenity,ta určitě bude vědět víc. Doktor mu obvázal hlavu pružným obinadlem a přes oko dal kus látkového polštářku. "Fajn doktore, děkuju za ošetření"ušklíbl se na něj. "A co vy dva vy nic vyšetřit nepotřebujete?"zeptal se zvesela jako by nic doktor. "S díky odmítám"zhrozil se Suigin. "Hm radši ne" otřásl se Chris. "Děcka s váma není legrace"protáhl obličej doktor s jiskřičkami v očích plných pobavení. "Netrap je už tati" ušklíbla se Valentina. "No dobrá" zasmál se nahlas Valiant. Když ste si dobře doktora prohlédli netipli byste mu ani třicet. Byl vysoké štíhlé avšak dobře stavěné postavy. Doktorský plášť mu nevýslovně slušel a pod ním nadčasové oblečení a tmavé kalhoty.Delší tmavé vlasy splývali na ramena v mírných vlnách a v šedých očích jiskřilo šibalství a měl neustále dobrou náladu.Jediný co naznačovalo že mu je už víc než pětatřicet byl drobný vějířek vrásek okolo očí.Valentina byla věrná podoba její maminky i když povahu zdědila po Valiantovi a i začáteční písmeno jejího křestního jména. "Děkujeme za všechno strýčku Valiante" usmál se mile Chris. "Není zač dávejte na sebe pozor děcka" usmál se na ně vlídně doktor a odešel. Tři mladíci se rozloučili s Valentinou. "Pozdravujte Wichiten". "To bude mít radost"uchichtnul se Chris. Valentina na něj hodila ošklivý pohled a dvakrát koketně zamrkala na Suigina a Matta. Vypravili se pomalu nazpátek domů. Wichiten zrovna otráveně jedla zmrzlinu, když zvedla nos a zavětřila. "Už jsou blízko co?" zeptal se klidně Serenity. Wichiten jen přikývla a dál pokračovala v jedení zmrzliny. "Tak sme tady" ušklíbl se Christopher ve dveřích. "Dobře" přikývla si pro sebe Wichiten. "Co tě žere?" zeptal se Christopher klidně. "Že už nemůžu Mattovi říkat bambino" nafoukla se rudovláska. "Klid, teďka mu můžeš říkat pidlovočko" zašklebil se chris. "Děkuju, fakt díky. Tomu se říká podpora" zafuněl Matthew ve dveřích. "vid?" blýskl zářivým úsměvem Christopher. "Tak jste tady jo?" koukla Serenity od knihy. "Jo, mimochodem Wichiten Valentina tě pozdravuje" ušklíbl se chris. Wichiten italsky něco zaklela a Serenity sebou škubla. "Fuj, jak můžeš být tak sprostá?!" koukla vyčítavě na Wichiten. "no úplně normálně" pokrčila rameny Wichiten a když si Matthew sedl vedle ní, objala ho okolo pasu a hlavu si položila na jeho rameno. "budeme ti muset sehnat pásku na oko" zamyslela se. "možná najdu na půdě z doby, když mi byli tři a navlíkli mě do toho pirátského kostýmku…" zamyslel se Christopher. "Vtipný, opravdu vtipný" zamumlal Matthew. "Nedělej tady ze sebe chudáčka… já si tedy sešívala prso, když Serenity byla ve sklepě…"rozhodila rukama Wichiten. "cože si dělala, když sem tu nebyla?!" koukla na ní Serenity vražedně. "Dyť je trapný si říkat o sešitý tohohle…sice to bylo fakticky o hubu, ale mám to hezky udělaný…" ušklíbla se Wichiten. "Mimochodem co mladí?" koukl Matthew na Wichiten. "jo v pořádku, Bryan ani nikdo jiný nevolal, takže to znamená, že sou v pohodě" usmála se klidně Wichiten. Suigin,který je jen poslouchal, se zvedl a odešel do kuchyně si udělat něco k jídlu. "Takže, našel sem jí a k tomu album když byla wichiten mladší" ušklíbl se christopher a hodil po Matthewovi platovou pásku na oko, ten to nečekal a zachytil pásku čelem. "cože… Wichiten když byla mladší, to moc velké změny nebudou ne?" zeptal se Suigin a postavil si na stolek jídlu a hrnek čaje. "no to by ses kurva divil, co sem byla dřív, než přišla puberta…" zahuhlala Wichiten,jelikož měla obličej zabořený v Mattově rameni. "Tak to chci vidět" ušklíbl se Matthew vesele a otevřel album, které mu podal Christopher. "Pár stránek přelistoval. "doprdele, to seš ty?!" přeskočil mu hlas o dva tony víš. "Já sem říkala že sem se změnila" pokrčila rameny rudovláska. Serenity se naklonila k album a vykulila oči. Zírala na rudovlasé děvčátko s kulatým obličejíkem a dvěma culíčky, oblečené v šatičkách. Poté se podívala na Wichiten,její vlasy, které hřeben dlouho neviděli, nerovně stříhané, na košili, která postrádala jeden pruh a knoflíky,až na tři,které měla zapnutá přes prsa. Na džínové kraťasy, které tím jak byli utržené tak by se dalo říct, že byli dřív kalhotami. Ani ten dětský kulatý obličejík neměla, měla jej spíše hubený, jediné co se na ní nezměnilo, byla barva očí a dolíčky ve tvářích. "Co… co je?" snažila se uniknout rentgenovému pohledu Serenity. "Ne jen že ses opravdu změnila" zavrtěla hlavou Serenity. "To se stává… tady mi bylo sedm, to je deset let mojí existence a dvanáct tělesného vývinu" zamumlala Wichiten. "Jak to myslíš?" nechápal Matthew. "Naše těla sou o dva roky ve vývinu napřed než náš věk, takže mi je normálně sedmnáct, ale tahle bych vypadala v devatenácti,kdybych byla člověk" vysvětlila to Wichiten. "Takže chris…" koukl na malého Chrise. "no ty taky nejseš zrovna nejvyšší…" ohradil se. "jo… nedej se Chrisi" ušklíbla se Wichiten. "Neboj Chrisi seš v našem klubu malých roztomilých lidí"usmála se vlídně Serenity. "I když pro mě je to spíš nadsázka"ušklíbla se. "Símtě kdybys nekecala" zašklebil se na ní Chris zvesela. "Když sme u těch šatiček …Bože mě do nich taky navlékali.Brr"otřásla se Serenity hrůzou.Suigin se nad tou představou uchechtl a za to schytal vražedný pohled od Serenity. "Nákej problém?" zahřměla a obloha okolo potemněla. "A sakra" stačilo ze Suigina vypadnou, protože mezitím ho začla Serenity nahánět s katanou v ruce před domem. "Pojd sem ty zbabělče počkej, až se mi dostaneš do rukou udělám z tebe holku a prodám tě do Thajska a budeš tam v bordelu pracovat jako Lady Boy" křičela za ním naštvaně Serenity. "Co se škádlívá rádo se mívá" zasmál se Kioshi. "No počkej já to slyšela ty budeš další na řadě" zamávala na něj pěstí Serenity a pokračovala s naháněním Suigina aby s ním provedla s něco ne zrovna příjemného.Wichiten to pozorovala zpod úkrytu u Mattyho. "Serenity pod zpátky a nechte si ty manželský hádky na pak. Máme nějaké důležité věci na projednání vzpomínáš ?" máchla otráveně rukou k malé mapě na stole. "No jo máš pravdu" přikývla už vážně Serenity a pomalu šla zpátky. "Suigine máš u mě jedno předělání pohlaví zdarma"usmála se ďábelsky. "A Kioshi tebe taky nevynechám jasan?". "Vzdáváme se vzdáváme se" řekli kluci unisono. "Promiň já to tak nemyslel.Jen ta představa byla vtipná"odkašlal si Suigin a otočil se stranou. "Tak a teď bysme mohli konečně přejít k tomu plánu. Aneb pomsta za Mattyho oko" zavelela Wichiten. "Jo Jasný" přikývla Serenity a otočila se. "mimochodem Kioshi,co ty tu furt děláš? Neměl být si už dávno u svojí smečky?" koukla Wichiten na alfu Japonska. "Mizuki-sama mi řekla, že se to zvládnout, takže se budu vracet až k úplňku" vysvětlil jí to kioshi a doprovodil to milým úsměvem. "Dobře, tak to jo" přikývla si pro sebe a opřela si hlavu o rameno Matthewa. Suigin se odvážil připlížit k Serenity na délku jednoho metru. "Nepůjdeme všichni do kina?" napadlo Matthewa. "My tady řešíme válku a ty plánuješ kino?" povytáhl obočí Wichiten,přelezla Matthewa, a došla k jedné komodě, vytáhla šití a kus látky s gumičkou, poté jej přelezla zase zpátky a pustila se do šití jeho pásky na oko. "Už mě to nebaví, Pořád jen boj, trénink, vypáchnutí oka, já nevím co ještě..chtělo by to relax. Prostě třeba jedno odpoledne vypnout a dělat věci normální" pokrčil rameny. Všichni, až na Wichiten,.která se pustila do šití, se na něj podívali nechápavým pohledem. "To rovnou můžeme udělat nějakou párty,pozvat na ní všechny koho známe…" zamumlala Wichiten spíše pro sebe a dál pokračovala v šití. "Jo a ty by si zase dělala tu šílenou kreaci s Bryanem, doteď mi ta písnička zní v uších" zavrtěl hlavou Christopher. Matthew se vedle Wichiten napjal. "Nežárli" ozvalo se od Chrise a Serenity. "Tou šílenou kreací myslí náš taneček na I can´t decide, ta písnička je vlezlá" vysvětlila to klidně Wichiten. "A přestaň žárlit nebo tě nakopu někam a ukončím tvoje biologický hodiny" zamumlal si ještě pro sebe. "A pak že tam kluky nebiješ" rýpnul asi Christopher. "Nebiju" přikývla Wichiten. "Takže budeme plánovat nebo půjdeme do kina?" zeptal se nakonec Serenity. "Dáme si jeden den oraz,vymyslím s Mattem taneček, aby mu to nebylo líto, a půjdeme do kina" vyjádřila se Wichiten a odstřihla nit. "Taky bych bral volno"přikývl christopher. Kioshi jen přikývnul. "I kdybych nesouhlasil demokraticky se rozhodlo o volnu" pokrčil rameny Suigin. Serenity si jen povzdychla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014