Shinigamijská střední-Druhý ročník: 11 kapitola

31. srpna 2014 v 15:19 | Wichinka |  Shinigamijská střední-Druhý ročník
Zdravím =^○^= . Dneska je poslední srpen a to znamená že od zítřka většina z nás bude muset jít na místo,které se jim z hloubi duše příčí. A třeba já už vstávám před pátou, ne nebudu si malovat Wichinu n ksicht nebotak,ale potřebuju stihnout vlak v 5:56(ano šílené já vím,ale co nadělám --") a potřebuju vypadnout z baráku o půl šesté,no možná ukecám maminku ^^",ikdyž..asi ne :D . takže stihnotu snídani a oblečení a na nic nezapomenout.... to je výýýzva! :D Naprosto závidím všem,kdo vstává déle,já dneska snad půjdu spát v devět abych vstala xDDD. Ale moc tu kecat nebudu,zde mám další kapitolu Sska,což mi připomíná dopsat 42 kapitolu a rozepsat 43.... --". Já viem já viem, trochu sem se trochu sekla,chtěla sem to stihnout a nic,a až dopíšu druhák tak nwm jeslti rozepsat ihned třeták nebo počkat a dát si pisatelskou pauzu.... uvidim :D. Jo jinak,mám objednané letky ^^ někdy v záží by mohli dorazit k strýkovi a oni by s emohli zjevitz u nás a já mít letky :D. A prostě miluju ebay,sehnat letky za 100 i s poštou... no kdo by nechtěl že? :D
Okay konec kecání,zde je nový dílek, užijte si ho:) ,
PEREX



11. Kapitola

"Tak jo, konečně klid" ušklíbl se Byakuya jakmile zmizel jeden nejmenovaný chevrolet a s dvěmi nejmenovanými osobami. "Jaké milé" poznamenala Serenity suše. "Tak víš co, musíme si od sebe odpočinout. Jsou velmi hluční" povzdychl si Byakuya. Serenity jen povytáhla obočí. "Zníš, jak kdyby ti bylo šedesát" rýpla si. Byakuya povytáhl jen jedno tmavé obočí. "Já nic neřekla" ušklíbla se Serenity zvesela. "Moc mě nepoštuchuj, nebo žádný překvapení nebude" ušklíbl se tmavovlásek. "Dobře, dobře, už jsem hodná" ušklíbla se Serenity. "Ten tón se mi nelíbil… vždyť si zněla skoro jako ten Satan" otřásl se Byakuya. Serenity se zamyslela. "Musíš upřesnit, koho myslíš? Napadlo mě mnoho věcí…" pokrčila nakonec rameny. "Wichiten" pronesl jediné jméno. Serenity se zhrozila. "To snad ne". Jen přikývl v tiché odpovědi. "Ježiši" pronesla. "Ale tak dneska mi můžeš říkat Byakuya" mrkl po ní tmavovlásek. "T-ty" zašklebila se Serenity a vzápětí dostala tik do oka. "Netvař se na to tahle…je to jen auto" protočil panenky Byakuya. "Je to limuzína…" namítla Serenity. Byakuya se na ní podíval a pokrčil rameny. "Omlouvám se" pronesl jen. "To je v pořádku" usmála se mile na Byakuyu. Ten se na ní jen podíval, bez úsměvu, ale jeho oči nebyly jako vždy, ledové, ale naopak byly vřelé.
"Co toto je?" vyjekla Serenity. "Chceš to vědět přesně nebo ti stačí označení letadlo?" zeptal se Byakuya. "No to ještě poznám, že to letadlo je…ale nejdřív limuzína, teď tohle…ty mě chceš unést" zamyslela se Serenity. "Samozřejmě, na jedno nádherné místo, které se ti doufám bude i líbit" usmál se Byakuya. Serenity se na něj jen bojácně podívala. "Neboj se, to sem vymyslel sám" usmál se mile. "Kdybys byl Wichiten…s jekotem bych utekla" ušklíbla se tmavovláska. Nastoupili do letadla. "Tak jo, let bude trošku delší, přeci jenom je to o kousek dál a pak taky možná na tebe dopadne časový posun" ušklíbl se Byakuya. "Byakuyo, proč mě to děsí?" pípla tmavovláska, která lehce zbledla. "Neboj se, budeme tu spolu" usmál se Byakuya připoutal Serenity k sedadlu, na které si sedla. Sám se posadil vedle ní a taky se připoutal. Serenity mu chytla ruku a nepustila jí po celou dobu, dokud nevzletěli. Oči měla pevně zavřené. "Už je to dobrý, už mě nemusíš drtit kosti" ozval se Byakuya jakmile vzlítli. "Jo jasně, omlouvám se" rychle pustila jeho ruku a odpoutala se. "Ne neomlouvej se, klidně si ji mohla dál držet, nevadilo mi to. Jen… netušil sem, že dokážeš mít až tolik síly…docela to bolelo" ušklíbl se a odpoutal se taky. "Promiň" vyhrkla Serenity. "Neomlouvej se. Jenom se prosím tě neomlouvej" protočil panenky. "Dobře" pípla. "Nechceš něco k pití?" zeptal se po chvilce. "Jestli se tu něco najde" usmála se mile Serenity. Byakuya jen přikývl a zmizel u jedné skřínky, odkud vyndal sklenici a džus, pomerančový. "Nějak moc mě rozmazluješ" ušklíbla se Serenity. "To se musí" přikývl, nalil džus do sklenice a tu jí podal. "Děkuju" usmála se. Jen přikývl a sám si nalil do skleničky trochu vína, které tam bylo také. Serenity jen povytáhla obočí. "No co, kvalitní víno je kvalitní víno" usmál se do sklenice. "Já ti to neberu" ušklíbla se Serenity. "Nebude ti vadit, když budu chvilku spát?" zeptala se po chvíli ticha Serenity. "Jistě" přikývl tmavovlásek. "Chceš donést deku?" zeptal se ještě. "To je v pořádku" zavrtěla hlavou Serenity a mile se usmála. "Dobře" přikývla Serenity zavřela oči.
"Vstávej, ospalče" zatřásl někdo jejím ramenem. Serenity pootevřela oči a zadívala se na rozmazanou siluetu. Párkrát zamrkala a protřela si oči. "To už tam jsme?" zeptala se. Chtěla se postavit, ale bránil jí v tom bezpečností pás a deka. "Bylo tu chladno, tak jsem tě přikryl" cukl pohledem Byakuya. "Děkuji" usmála se mile. "Nemáš zač" nasadil svou klidnou a vyrovnanou masku. "A kde to jsme?" zeptala se Serenity, teď už mu domů neuteče, teď to říct může. "Napadlo mě, že bychom mohli strávit víkend v jedné naší vile. Jsme v Japonsku" promnul si rukou krk Byakuya, lehce nervózně. "Kdeže jsme?" vypískla Serenity. "V Japonsku" zopakoval Byakuya. "T-ty… děláš si ze mě legraci, že jo?" zakoktala se. "Ne, nedělám" zněla tichá odpověď. "Já tě praštím" povzdychla si Serenity. "Nejsi spokojená?" zeptal se. "Ale to víš, že jsem, jen… nečekala jsem to" usmála se Serenity. Byakuya se pousmál. "Tak jdeme ne?" zeptal se. Jen přikývla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Z Z | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 15:27 | Reagovat

uhhhh... vstávat tak brzo by mě zničilo.. :D

koukni se ke mě!
styleandmacarons.blogspot.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme za návštěvu doufáme že se zase u nás zastavíš :)
Design by: ©Serenity2014
Pictures:©Wichiten & Serenity 2014